Novinky

2. října 2024 – Ve třetím kvartále letošního roku nedošlo k žádnému dramatickému posunu oproti minulému roku. V srpnu i přes vysoké teploty ve dne i v noci a nutnosti zvýšeného chlazení došlo naopak k mírnému poklesu spotřeby elektřiny. To může být důsledek snahy pokrýt tuto spotřebu vlastní výrobou ze střešních FVE. Celkově výroba z OZE opět rostla a byla skoro o polovinu vyšší než v uplynulých letech. Nyní by dokázala pokrýt 15 % spotřeby....Celá tisková zpráva ke stažení jako příloha tohoto článku. 

Soubory ke stažení: tz_ampermeteoq3_2024.pdf pdf

Letošní spotřebu energií zatím hodně ovlivňuje teplé počasí a díky tomu slabá topná sezóna. Proto byla spotřeba energií meziročně i ve srovnání s referenčním obdobím výrazně nižší. Jenže při přepočtu na jednotné počasí se ukazuje, že chuť Čechů k dalším úsporným opatřením klesla anebo již je vyčerpaná většina schůdných možností. Tento trend se nově začíná ukazovat i u elektřiny. 

Soubory ke stažení: tz_ampermeteoq2_2024.pdf pdf

Na nižší spotřebě energií se projevilo hlavně abnormálně teplé počasí. Spotřeba plynu byla výrazně nižší, ale při přepočtu na konstantní počasí vyplývá, že Češi přestávají hledat úsporná řešení. Naopak u spotřeby elektřiny je vidět, že stálý vliv růstu nových FVE instalací úsporám pomáhá.  To napomohlo i celkové vyšší výrobě z OZE, kterou ale tedy hlavně táhly nahoru vodní zdroje díky deštivé zimě. 

Soubory ke stažení: TZ Q1/2024 pdf

V roce 2023 úspory ve spotřebě elektřiny a plynu pokračovaly, nicméně rozdílným tempem. Vzrostl také podíl výroby z OZE, který dokázal meziročně pokrýt více spotřeby elektřiny, z velké části i díky jejím úsporám. Spotřeba elektřiny byla totiž oproti dlouhodobým hodnotám výrazně níže, a to dokonce v některých částech roku o více než 10 %. Naopak meziroční úspory na spotřebě plynu už ke konci roku prakticky nebyly dosahovány. Paroplynová elektrárny Počerady za dva roky snížila svoji spotřebu plynu dokonce o 40 %. Více se dočtete v podrobné TZ, kterou je možné stáhnout pod tímto článkem. 

Soubory ke stažení: TZ za rok 2023 pdf

5. října 2023 – Díky rozvoji především střešních solárních systémů a zavádění dalších úsporných opatření klesá spotřeba elektřiny dodávané ze sítě. Dlouhodobé úspory činí 9,1 % a jsou nejvyšší od počátku roku 2022. Významně roste i výroba z fotovoltaických elektráren, které ve třetím kvartálu letošního roku vyrobily o 44 % více elektřiny. Naopak na vodních tocích se nám plně projevilo sucho a výroba byla podnormální. 

Soubory ke stažení: tz_ampermeteoq3_2023.pdf pdf

11. července – Díky rozvoji především střešních solárních systémů a zavádění dalších úsporných opatření klesá spotřeba elektřiny dodávané ze sítě. Dlouhodobé úspory činí 7,9 % a jsou nejvyšší od počátku roku 2022. Přestože bylo chladnější jaro, dařilo se dosahovat dalších úspor plynu, a to z dlouhodobého hlediska dokonce o 18,8 %. Významně roste i výroba z fotovoltaických elektráren, naopak u vodních elektráren se v posledním měsíci začalo výrazně projevovat sucho.

Kompletní TZ Q2/2023 v PDF

Ve čtvrtém kvartálu byly úspory plynu po očištění o vliv počasí 14,2 % a celkově za uplynulý rok 12,9 %. Úspory ve spotřebě elektřiny jsou řádově nižší a to o 4,1 % v posledním kvartále a za celý rok 2 %. Navíc se v roce 2022 podařilo vyrobit výrazně více elektřiny z fotovoltaických elektráren. Mnoho velkých firem ale i letos čekají kritické problémy spojené s cenami energií.

Plyn: Nejen teplé počasí v uplynulém roce pomohlo k úsporám

Spotřeba plynu v Česku ve čtvrtém čtvrtletí po očištění o vliv počasí meziročně poklesla o 14,2 %, což je sice méně než v předcházejícím kvartále, ale tam se kladně projevilo odsunutí začátku topné sezóny.

„K úsporám v posledním kvartále také pomohly teploty vzduchu, které byly meziročně vyšší. Říjen byl teplejší o 3 °C a listopad o 0,8 °C. Prosinec vyšel sice teplotně normální a dokonce srovnatelný s tím v roce 2021, ale nejdříve přišla chladná epizoda počátkem prosince, kdy se spotřeba plynu dostala až k 450 GWh/den. Začal panovat strach, jestli nám zásoby plynu vydrží. Naštěstí přišlo výrazné oteplení na Vánoce a spotřeba plynu výrazně klesla a bylo možné naopak i plnit zásobníky. Na Štědrý den byla dokonce spotřeba plynu nižší o 22 % než byl průměr posledních pěti Štědrých dnů.“ uvádí Kamil Rajdl, analytik společnosti Amper Meteo.

Celkově byl rok 2022 meziročně o 1,3 °C teplejší. I díky tomu jsme spotřebovali o 19,2 % méně plynu. Po očištění o vliv počasí a spotřeby plynu paroplynovou elektrárnou Počerady pak činí skutečné úspory 12,9 %. Velmi podobných úspor jsme dosáhli i v porovnání s roky 2018-2020 i přesto, že ty byly teplejší.

Významně čísla ovlivnila také výroba elektrické energie v paroplynové elektrárně Počerady. V říjnu spotřebovala meziročně pětkrát více plynu, naopak v listopadu její spotřeba klesla o 45 % a v prosinci byla srovnatelná posledním měsícem roku 2021. Od začátku roku spotřebovala meziročně elektrárna Počerady o 26 % méně plynu.  Celkově se podílela na spotřebě plynu od začátku roku z 4,9 %.

Elektřina: trend v úsporách se otočil

V případě elektřiny dosáhly úspory svého vrcholu koncem října. Poté se trend otočil a spotřeba elektřiny začala i po očištění o vliv počasí stoupat. Dokonce poslední týdny roku byla spotřeba elektřiny meziročně podobná. I přesto meziročně poslední kvartál zaznamenal nižší spotřebu o 4,1 % (hlavně díky říjnu), ale mezikvartálně stoupl o 0,56 % po očištění o vliv počasí.

„Jedním z mnoha důvodů vyšších úspor elektřiny v uplynulém roce byly střešní instalace fotovoltaiky, ale během listopadu a prosince logicky výroba z nich klesla k minimu, a proto i celkové úspory na spotřebě elektřiny nebyly pak již tak velké,“ vysvětluje Martin Nádeníček, předseda představenstva společnosti Amper Savings.

Za celý uplynulý rok jsme spotřebovali meziročně o 2,7 % méně elektrické energie. Po očištění o vliv počasí pak činí celkové úspory pouze 2,0 %. K největším úsporám došlo v září a říjnu, a to jak díky výrobě elektřiny ze střešních FVE, tak i oddálenému začátku topné sezony.

„To, že nedošlo k dramatickému propadu spotřeby elektřiny je dobrá zpráva, může to znamenat, že nenastalo očekávané uzavírání některých podniků. Rozhodně však nejsme z nejhoršího venku. U významné části velkých odběratelů skončily smlouvy na dodávky levných „zafixovaných“ energií z let 2020-2021 až na konci roku 2022, čili dramatický nárůst nákladů na energie se u nich plně projeví právě až v roce 2023. Mnoho významných podniků tak čeká nelehké období, které může mít negativní vliv na jejich konkurenceschopnost ve světě, a tedy i zaměstnanost v ČR. V současné době klesají ceny energií na burze na předválečnou úroveň, nicméně tento trend se může opět velmi rychle obrátit, ať již z důvodu změny počasí či geopolitických rozhodnutí ohledně nových dopravních tras plynu do Evropy. Nadále tak evidujeme enormní zájem klientů o komplexní energeticky úsporné projekty s využitím alternativních zdrojů a paliv,“ vysvětluje Martin Nádeníček, předseda představenstva společnosti Amper Savings.

Obnovitelné zdroje: Meziroční nárůst výroby z OZE o 1,9 %

V uplynulém roce se vyrobilo 4 887 GWh elektrické energie z fotovoltaických, větrných a vodních elektráren. Z poloviny se na tomto čísle podílela fotovoltaika, z 37 % pak vodní elektrárny a z pouhých 13 % větrné elektrárny. OZE dokázaly pokrýt spotřebu elektřiny v České republice ze 7 %.

Meziročně se více elektřiny vyrobilo z fotovoltaických elektráren a to o 12,8 %. Paradoxně vodní elektrárny vyrobily meziročně o 11,4 % méně elektrické energie, ale ve srovnání s delším průměrem (2016-2021), tak byla výroba vyšší o 28,6 %. Větrné elektrárny vyrobily o 8,8 % více elektrické energie než v roce 2021. Na vyšší výrobě se podílelo hlavně větrné počasí začátkem roku 2022.

Ve třetím kvartále se ještě více zrychlil pokles spotřeby plynu, po očištění o vlivy počasí meziročně o 20 procent. A to díky odložení topné sezóny, ale zřejmě také kvůli ukončení nerentabilní činnosti některých firem. V posledních měsících se výrazněji propadá také spotřeba elektřiny a roste zájem o fotovoltaiku.

Spotřeba plynu v Česku ve třetím čtvrtletí po očištění o vliv počasí meziročně poklesla o 20 procent. „Velký vliv na to mělo odložení začátku topné sezóny v mnoha domácnostech i firmách, a to i přesto, že bylo letošní září chladnější o 1,4°C oproti minulému roku,“ uvádí Kamil Rajdl, analytik společnosti Amper Meteo.

Od začátku roku se spotřebovalo o 18,6 % méně plynu (včetně paroplynové elektrárny Počerady). Toto číslo z části ovlivňuje počasí, a proto je nutné ho očistit o jeho vliv. To nakonec znamená úsporu okolo 13,2 %. Z analýzy posledních měsíců vyplývá, že velikost úspor se postupně zvětšuje.

„Významný nárůst cen zemního plynu, ale také reálné riziko jeho nedostatku v příštím roce, spustily ve třetím čtvrtletí nevídanou vlnu zájmu o alternativní paliva, která by mohla nahradit zemní plyn. Zejména velkoodběratelé z řad velkých průmyslových podniků aktuálně řeší existenční potíže způsobené neúnosně vysokými – a na rozdíl od malých a středních podniků stále nezastropovanými – cenami energií. Pokles spotřeby zemního plynu tak může být způsoben nejen cílenými úspornými opatřeními, ale také ukončením výrob mnoha spotřebitelů, jejichž výrobky přestaly být rentabilní. Jsme přesvědčeni, že podpora velkých podniků na úrovni podpory malým a středním podnikům ze strany české vlády je nezbytnou pro zachování konkurenceschopnosti českého průmyslu a zaměstnanosti v ČR,“ upozorňuje předseda představenstva Amper Savings Martin Nádeníček.

Významně čísla ovlivnila také výroba elektrické energie v paroplynové elektrárně Počerady. V červenci spotřebovala tato elektrárna meziročně méně plynu, naopak v srpnu a září došlo k jejímu nárůstu. V srpnu se dokonce podílela na celkové spotřebě plynu z 13,7 %. Od začátku roku spotřebovala meziročně elektrárna Počerady o 34 % méně plynu.  Celkově se podílela na spotřebě plynu od začátku roku z 5 %.

Elektřina: větší pokles než v předešlém období

V případě elektřiny je nyní poprvé od první vlny covidu vidět další větší pokles. Mezikvartálně klesla spotřeba elektřiny o 2,6 % a meziročně dokonce o 4,1 %. Z jednotlivých měsíců v Q3/2022 byl nejvýraznější pokles zaznamenán v září, kdy spotřeba elektřiny klesla o 2,5 %, ale při očištění o vliv počasí dokonce o 5,6 %. Letní snížení spotřeby pak můžeme přisoudit omezení užívání klimatizace v důsledku jejího drahého provozu. V červenci byl pokles spotřeby elektřiny očištěné o vliv počasí o 3,7 % a v srpnu o 2,9 %.

Od začátku roku jsou úspory celkově zatím malé a to 1,2 %, ale klesající trend, který byl zaznamenán od počátku června, dále pokračuje a ještě se prohlubuje. Oproti předcovidovému období (rok 2019) je pokles očištěné spotřeby elektřiny od začátku roku už větší a to o 2,9 %.

„V budoucích letech očekáváme významný pokles spotřeby elektrické energie (zejména v letních obdobích) z důvodu dramaticky rostoucího instalovaného výkonu střešních fotovoltaických elektráren. Vysoké ceny elektřiny a již relativně nízké pořizovací náklady zajišťují návratnost této investice často v nižších jednotkách let, a to i bez jakýchkoliv dotačních podpor. V současné době se tak pro obrovský zájem na trhu často setkáváme s nedostatkem materiálu i instalačních kapacit,“ doplňuje Martin Nádeníček.

Spotřeba elektřiny je vždy výrazným indikátorem ekonomické aktivity. Proto je s podivem, že zejména v druhé polovině uplynulého roku její hodnoty nekorespondují s dopadem pandemie na růst HDP, jak ukazuje analýza odborníků ze společnosti Amper Meteo.

Během jarní vlny pandemie ve druhém čtvrtletí spotřeba elektřiny mezikvartálně dramaticky poklesla (-9,9 %), což nepochybně odráží výrazný hospodářský propad. Největší pokles se projevil v týdnu od 20.4.2020, kdy dosáhl -14,4 %. Situace se začala měnit až na začátku prázdnin, kdy meziroční rozdíl činil cca -3 %. Od té doby nabrala spotřeba vzestupný trend a odchylka se postupně zmenšovala. Ve třetím kvartálu činil průměrný rozdíl -1,8 % a v posledním kvartálu již jen -1,0 %.  Změny mezi jednotlivými čtvrtletími uplynulého roku pak vycházejí takto:

• Q2/Q1 = -9,93 %
• Q3/Q2 = +8,42 %
• Q4/Q3 = +1,31 %

Během první vlny, tj. od dubna do září, se krize významně projevila na spotřebě v nočních hodinách (22-06 h), kdy zřejmě některé podniky zrušily třísměnný provoz a poklesla také spotřeba v dopravě. Následně pak už i noční spotřeba víceméně kopírovala poklesy během dne. Zajímavé přitom je srovnání vývoje spotřeby elektřiny s aktuálními údaji ČSÚ o vývoji HDP.

„Například meziroční pokles HDP o 5% ve třetím čtvrtletí je vyšší, než by ukazovalo snížení spotřeby elektřiny o pouhé 1,8%,“ vysvětluje Jan Palaščák, ředitel skupiny Amper, jíž je Amper Meteo součástí. „Proti poklesu spotřeby elektřiny zřejmě působilo také mírně chladnější počasí s vyšší oblačností, které však nemohlo způsobit tak významný rozdíl. Což může znamenat i to, že je česká ekonomika po roce koronaviru v lepší kondici, než jak se jeví pohledem na makroekonomické ukazatele.“

I ve druhém čtvrtletí významně poklesla spotřeba plynu, zejména díky úsporám domácností, ale i díky menší výrobě v počeradské paroplynové elektrárně. Klesá i spotřeba elektřiny. Dramaticky naopak roste poptávka po energeticky úsporných projektech ze strany firem i veřejné správy.

Spotřeba plynu v Česku ve druhém čtvrtletí po očištění o vliv počasí meziročně poklesla o 15 procent. Citelný pokles byl zaznamenán v dubnu a také červnu a to vždy o více než 17 %. Od začátku roku tedy pozorujeme pokles spotřeby plynu o skoro 12 %. „Vliv na úspory určitě mělo příznivé počasí, které dovolilo ukončit dříve topnou sezónu. Další významné faktory jsou ale globální, zejména ceny komodit a válka na Ukrajině,“ vysvětluje Kamil Rajdl, analytik společnosti Amper Meteo.

Významně čísla ovlivnila také výroba elektrické energie v paroplynové elektrárně Počerady. V červnu vyráběla meziročně méně a úspory jsou z 20 % způsobeny právě touto elektrárnou. Naopak v květnu vyráběla tato elektrárna meziročně více, což je důvod, proč v květnu byly celkové úspory menší než například v červnu.

Firmy hledají náhradu za plyn

Firmy i instituce tak nyní ve velkém začínají investovat do energetických úspor. „V posledních měsících sledujeme opravdu dramatický nárůst poptávky po energeticky úsporných projektech ve veřejné i soukromé sféře. Jde například o požadavky na instalace střešních fotovoltaických panelů, ale také další komplexní úsporná opatření vedoucí ke snížené energetické náročnosti, zvýšení účinnosti i energetické soběstačnosti klientů. Ty jsou díky vysokým cenám energií v současné době často návratné již v nižších jednotkách let,“ uvádí Radek Vrána, generální ředitel společnosti Amper Savings.

Z veřejné sféry můžeme jako čerstvé příklady uvést například město Břeclav nebo Psychiatrickou nemocnici Dobřany, v obou případech jde o komplexní úpravy několika budov, které zajistí významné úspory tepla, elektřiny, plynu i vody.

„Především u podnikových klientů také vidíme zájem o alternativní řešení, která by dokázala ovlivnit závislost na zemním plynu. V současné době tak u mnoha klientů analyzujeme například možnosti využití biomasy či velmi lehkých topných olejů,“ dodává Radek Vrána.

Elektřina: významný růst výroby z fotovoltaiky

Také u elektřiny je znatelný pokles spotřeby. Po očištění od vlivů počasí je spotřeba za Q2/2022 nižší o 0,32 % než v roce 2021, ale přibližně o 3,4 % nižší než v roce 2019, tedy ještě před vlivem pandemie. V porovnání s prvním kvartálem letošního roku pak poklesla spotřeba o 2,2 %. Výroba elektřiny z fotovoltaických elektráren byla meziročně vyšší, a to o 11,7 %. Od začátku roku vyrobily FVE v České republice 1370 GWh, což je o 16 % více než průměr 2015-2019 a meziročně výše dokonce o 24 %.

Naopak meteorologická situace příliš nepřála výrobě z větrných elektráren. Po větrné zimě přišel útlum a výroba meziročně poklesla ve druhém čtvrtletí o 17 %. Od začátku roku vyrobily větrné elektrárny zatím 360 GWh, což to je o 28 % meziročně více i přes tak klidné jaro.

Vodní elektrárny i v Q2/2022 vyráběly meziročně méně elektřiny a to o 19 %. Příčina je v zimě málo bohaté na sníh a také suššímu jaru než tomu bylo vloni. Situace je lepší než v suchých letech 2015-2019, a to o 14 % od začátku roku. Od začátku roku vyrobily vodní elektrárny 924 GWh, což je o zhruba 220 GWh méně než vloni a o 120 GWh než průměr roků 2015-2019.

Od začátku roku obnovitelné zdroje (FVE+VTE+VE) vyrobily 2654 GWh elektřiny, což je o 4,5 % více než vloni. Nejvíce se vyrobilo elektřiny ze slunce. Oproti tomu byla spotřeba elektřiny v České republice v prvním půlroce 36 323 GWh. OZE tedy zatím pokryly teoreticky 7,3 % spotřeby České republiky.

V květnu pokračoval nastolený trend v úsporách ve spotřebě plynu. Meziročně byla spotřeba plynu díky velmi teplému květnu ve srovnání s tím v roce 2021 dokonce nižší o 33,5 %, ale je nutné to očistit o vliv počasí, jelikož by to bylo zcela zavádějící. „Po očištění o vliv teploty vzduchu a slunečního svitu byl meziroční pokles o 9,2 %, což je sice méně než v dubnu, ale zde hraje velkou roli ukončení topné sezóny, kde se dají generovat nejvyšší úspory“ konstatuje analytik společnosti Amper Meteo Petr Skalák. V prvních pěti měsících roku byla spotřeba plynu nižší o 19,2 % a po očištění o vliv počasí pak o 10,7 %. Celkově spotřeba plynu (neočištěná i očištěná o vliv počasí) byla zatím nejnižší za posledních 5 let, pro které Amper Meteo provádí srovnání.

U spotřeby elektřiny nepozorujeme stejný vliv úsporného hospodaření, jako u plynu. Podle Petra Skaláka je jedno z jednoduchých vysvětlení, že snížení teploty či doby ohřevu vody je snadněji regulovatelné než spotřebičů na elektřinu (např. lednici nikdo nevypne). V květnu skutečná spotřeba elektřiny byla sice o 1,8 % meziročně nižší, ale po očištění o vliv počasí byla prakticky na stejných hodnotách jako v uplynulém roce. Oproti roku 2020 byla spotřeba elektřiny v květnu logicky vzhledem k pandemii Covid 19 výrazně vyšší, ale při srovnání s předcovidovým obdobím byla neočištěná i očištěná spotřeba elektřiny nižší.

„Námi nasbíraná data odráží také současný raketový růst cen energií, a to zejména plynu, jehož spotřeba je nyní meziročně nejnižší za posledních přinejmenším 5 let. I spotřeba elektřiny byla od začátku roku nižší o 1,6 % v porovnání se stejným obdobím před pandemií, tedy lednem až květnem 2019. V příštích měsících bezesporu uvidíme další pokles spotřeby také s tím, jak se postupně začne projevovat snaha firem o úspory a investice do efektivnějších technologií,“ uzavírá Martin Nádeníček, předseda představenstva společnosti Amper Savings, která v rámci skupiny Amper poskytuje energetické služby včetně realizace energeticky úsporných projektů, provozování lokálních distribučních soustav a optimalizace energetických hospodářství klientů.

Spotřeba plynu v dubnu meziročně klesla o téměř 18 % po očištění od vlivů počasí. Pokračuje tak výrazný trend z minulých měsíců, kdy české domácnosti méně topí v reakci na zvyšování cen energií.

I během dubna pokračovaly viditelné úspory ve spotřebě plynu, ukazují výpočty společnosti Amper Meteo. Oproti dubnu 2021 spotřebovalo Česko o čtvrtinu méně plynu, ovšem důležité je brát v potaz i teplotu vzduchu a sluneční svit. I po očištění o vliv počasí jde ale o meziroční pokles o neuvěřitelných 17,7 %.

„Už od podzimu sledujeme, že spotřeba plynu je setrvale nižší než v minulých letech. Nyní ale tento trend nabírá na obrátkách. Ještě v lednu šlo o pád o necelých pět procent, nyní už mluvíme o téměř pětinovém poklesu. Jelikož v průmyslu bývá spotřeba plynu poměrně stálá, je zřejmé, že za většinou tohoto rozdílu jsou úspory ve vytápění, které jsou motivovány skokovým zdražováním energií,“ vysvětluje Kamil Rajdl, analytik Amper Meteo.

Od začátku roku tak činí úspory 11,2 %. Ukazuje se také, že rezervy ve vytápění byly skutečně výrazné. Protože u elektřiny, která také podražila, podobný trend nepozorujeme, její skutečná spotřeba po očištění o vliv počasí za první čtyři měsíce letošního roku dokonce stoupla o 0,6 %.  Jedno z jednoduchých vysvětlení může být, že snížení teploty či doby ohřevu vody je snazší než omezení užívání spotřebičů na elektřinu jako je pračka či lednice.

„Do příští krajně nejisté topné sezóny můžeme tedy vyhlížet s určitým optimismem v tom smyslu, že když jde do tuhého, dokáží Češi obléct mikinu a nastavit termostat úsporně. Stát by měl tuto ochotu k úsporám rozhodně podpořit osvětovou kampaní. Ale samo o sobě to nestačí, zejména pokud by měly přijít velké mrazy. Letošní léto je tak potřeba maximálně využít na zateplování veřejných i soukromých budov, protože nejlevnější je to teplo, které vůbec nepotřebujeme vyrobit,“ připomíná Jan Palaščák, ředitel skupiny Amper.

Spotřeba plynu očištěná o vliv počasí byla v prvním kvartále 2022 o bezprecedentních 11 procent nižší, zatímco výroba z obnovitelných zdrojů meziročně narostla o 14 procent.

Spotřeba elektřiny i plynu v sobě kumuluje vliv počasí a dopad vnějších faktorů včetně těch socioekonomických, například svátků a prázdnin. A pochopitelně zrcadlí také vlivy globální, jako byla pandemie COVID-19, volatilita cen komodit a v neposlední řadě válka na Ukrajině.

Proto pokud byla v uplynulém čtvrtletí celková spotřeba elektřiny nižší o 2,8 % než v prvním kvartále loňského roku, je pro lepší porovnání nutné tato data v prvé řadě očistit o vliv počasí. Co se teploty vzduchu týče, byla totiž uplynulá zima jedna z nejteplejších za dobu měření. Po očištění od vlivu počasí je tak spotřeba za Q1/2022 stále vyšší o 0,4 % než v roce 2021, ale přibližně o 0,8 % nižší než v roce 2019 či 2020, tedy ještě před vlivem pandemie. V porovnání s posledním kvartálem roku 2021 pak spotřeba vzrostla o 1 %.

Na spotřebě plynu se výrazně projevily také socioekonomické vlivy. Spotřeba této suroviny meziročně klesla po očištění o vliv počasí o neuvěřitelných 11 % a mezikvartálně o 2,7 %. Celkem strmý pád začal být pozorován již od třetího kvartálu minulého roku.

„V think tanku Amper pracujeme s hypotézou, že ceny plynu jsou již tak vysoké, že rychle začíná fungovat elasticita poptávky a lidé i podniky spotřebu plynu již snížili a dále snižují. V každém případě válka o Ukrajinu představuje o jeden řád dramatičtější dopad na energetiku, než byla a je pandemie koronaviru,“ konstatuje Jan Palaščák, šéf skupiny Amper a také duchovní otec CO2IN, unikátní virtuální měny založené na obchodování s emisními povolenkami.

Co se výroby z obnovitelných zdrojů (OZE) v uplynulém kvartálu týče, byla produkce z fotovoltaiky (FVE) meziročně výrazně vyšší, o celých 56,3 %. Projevil se výrazný vliv slunečného počasí během března, ale zároveň také ideální teploty vzduchu, které nesnižovaly účinnost fotovoltaických panelů.

Meteorologická situace přála i výrobě větrných elektráren. Ty meziročně vyrobily dokonce o 63,4 % více elektrické energie. Výjimečný z tohoto hlediska byl měsíc únor, kdy se vyrobilo 2,5násobně více než v únoru 2021. Méně často se vyskytovaly také námrazové stavy.

Oproti minulému roku si pohoršila výroba z vodních elektráren, kdy díky slabé zimě v porovnání s tou minulou se vyrobilo jen 81% energie. Sněhová pokrývka se příliš nevyskytovala v nižších a středních polohách a pokud tam sněžilo, tak v prosinci, kdy voda z následných oblev většinou odtekla velice rychle, namísto aby docházelo k postupnému rozpouštění a zvedání hladin toků během března. Proto i během dubna a května, pokud nepřijdou výraznější srážky, lze očekávat nižší meziroční výrobu. Přesto se z tohoto zdroje vyrobilo o 16 % více elektřiny než v letech 2015-2019.

V prvním kvartále roku 2022 se vyrobilo z FVE-VTE+VE o 14 % více elektrické energie než před rokem. Tyto zdroje byly schopny pokrýt 6,1 % spotřeby elektrické energie v České republice v prvním kvartále.                                                                                     

Spotřeba elektřiny v sobě kumuluje vliv počasí a vnějších vlivů, jako je například pandemie COVID-19. Ve čtvrtém kvartále 2021 byla celková spotřeba vyšší o 0,7 % než poslední kvartál 2020. „Pro sledování změn v ekonomice je nutné očistit spotřebu o vliv počasí a také ji generovat pouze pro pracovní dny v čase 8-18 hodin“ konstatuje datový analytik společnosti Amper Meteo Kamil Rajdl. Po očištění od vlivů počasí je spotřeba za Q4/2021 stále vyšší o 0,5 % než v roce 2020 a o 0,3 % než v roce 2019. Lze tak konstatovat, že se ekonomika na konci roku vracela na předkovidová čísla.  V porovnání s třetím kvartálem roku 2021 pak vzrostla spotřeba o 0,7 %.

Celková spotřeba za celý rok 2021 byla vyšší o 4 % oproti předchozímu roku, ale jen o 0,8 % proti období 2015-2019. Po očištění o vliv počasí je meziroční růst nakonec jen o 1,2 %, vyšší, což je dáno nižší průměrnou teplotou vzduchu, a tedy i delší topnou sezónou.

Výroba FVE byla meziročně ve čtvrtém kvartále výrazně vyšší. V říjnu 2021 byla dokonce výroba dvojnásobná oproti situaci v roce 2020. To ve výsledku znamenalo, že celkově byla výroba z FVE v posledním kvartále meziročně vyšší o 53 %. Celkově v roce 2021 se vyrobilo nakonec prakticky totožné množství energie z fotovoltaických elektráren jako v roce 2020. Celkově tak FVE za rok 2021 vyrobily 2164 GWh elektrické energie.

Uplynulý rok nebyl natolik větrný, jako rok 2020 a vyrobilo se o 11,6 % méně energie z větru. Podobná situace byla i v závěru roku, kdy se ve čtvrtém kvartále meziročně vyrobilo méně o 4,8 % větrné energie.

Naopak stále velmi dobře si vede výroba z vodních elektráren, která se po suchém období 2015-2020 (duben) stabilizuje a má v posledních měsících relativně vyrovnanou výrobu. Meziročně sice v posledním kvartále roku 2021 výroba o 25 % klesla, což je dáno zcela odlišným charakter srážkových poměrů uplynulého podzimu v porovnání s tím v roce přechozím. V roce 2020 byly dokonce zaznamenány povodně během října, naopak podzim 2021 měl srážek podstatně méně, než je obvyklé. I přesto se v roce 2021 vyrobilo z vodních elektráren o 15 % více než v roce 2020.

Hlavně díky výrobě z VE byla výroba v roce 2021 z kombinace FVE+VTE+VE o 4,3 % vyšší než v roce předešlém. Výroba z těchto zdrojů pokryla 6,6 % spotřeby elektřiny v České republice, což představuje 4,8 TWh.

Meteorologické družice poskytují množství velmi užitečných dat, které se dají využít mimo jiné i ke krátkodobému upřesnění vývoje oblačnosti na určitém místě. Společnost Amper Meteo ve spolupráci s Ústavem výzkumu globální změny Akademie věd ČR vyvinula systém, který dokáže na základě družicových dat nezanedbatelně zpřesnit vývoj oblačnosti a následně i předpověď výkonů solárních elektráren.

Základem systému je komplexní extrapolace odvozených družicových produktů, které jsou v kombinaci s numerickými předpovědními modely zpracovány použitím pokročilých statistických metod a neuronových sítí. Zjednodušeně to znamená, že lze spočítat na několik hodin dopředu, kam se posune oblačnost a i o jaký druh oblačnosti půjde. Celkově systém identifikuje třináct typů oblaků a podle toho, jaký se bude v daném místě objevovat, a umožňuje spočítat, kolik slunečního záření pronikne až k fotovoltaickým elektrárnám, a tedy odhadnout, kolik vyrobí energie. V kombinaci s výpočty z numerických předpovědí vzniká na nejbližší hodiny komplexní obrázek, případně doplněný odhady na základě jednotlivých samostatných metod. Tento nástroj je velmi užitečný například při přechodu fronty, jelikož upřesňuje, kdy projde daným místem, což numerické předpovědní modely s takovou přesností často neumí. 

K tomuto účelu odborníkci společnosti Amper Meteo vybudovali kompletní infrastrukturu od vlastního systému pro příjem satelitních dat až k výkonné výpočetní technice a příslušným programům. Součástí řešení je i vlastní numerický předpovědní model Amper Meteo, upravený za účelem podpory výstupů ze satelitních snímků.  Díky podpoře grantové agentury TAČR byl systém vyvinut ve spolupráci s Ústavem výzkumu globální změny Akademie věd České republiky. Vyvinutý softwarový nástroj je jedním z mnoha výstupů tohoto projektu, který slouží pro kvalitnější předpověď výroby solárních elektráren a může sloužit energetickým firmám k lepšímu využitelnosti obnovitelných zdrojů a snížení finančních ztrát plynoucích z případných odchylek výroby od předpovědi.

Systém zpřesňuje výrobu solárních elektráren hlavně v prvních hodinách předpovědi, zatímco pro dlouhodobější předstih přebírají otěže předpovědi z numerických modelů a umožňuje našim klientům, energetickým společnostem v Česku i Evropě, efektivněji nakládat s vyrobenou elektřinou. Lze předpokládat, že se jeho využití bude dále šířit s ohledem na rostoucí počet bateriových systémů v elektrických sítích.  I pro jejich optimální využívání je potřeba co nejlépe znát „solární počasí“ a tedy optimální čas nabíjení a posléze využívání v bateriích uložené energie.

Ve spotřebě elektřiny se odráží počasí i vnější vlivy jako je už více než rok probíhající pandemie COVID-19. V třetím kvartále letošního roku tak byla celková spotřeba v České republice vyšší o 1,8 %. Po očištění od vlivů počasí je přitom stále o 1,5 % vyšší než v třetím čtvrtletí roku 2020, přestože o 0,3 % nižší než ve stejném období roku 2019. „Také oproti druhému kvartálu letošního roku spotřeba vzrostla o 0,8 %, což očekávatelné vzhledem k uvolňujícím se protiepidemickým opatřením. V obecné rovině naměřená data značí hospodářský růst a postupný návrat ekonomiky do doby před pandemií,“ shrnuje datový analytik společnosti Amper Meteo Kamil Rajdl.

Pravidelná čtvrtletní zpráva odborníků ze společnosti Amper Meteo zahrnuje také přehled výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE). Podle dostupných dat zůstala v třetím kvartále výroba z fotovoltaiky (FVE) v meziročním srovnání prakticky stejná. Mírně se zvýšila v červenci a hlavně v září. Naopak zataženější a deštivější srpen přinesl meziroční pokles výroby o 7,1 %, oproti dlouhodobému průměru dokonce o 14 %. Od začátku roku se přitom výroba fotovoltaických elektráren drží na úrovni o přibližně 5 % nižší v meziročním srovnání stejně jako vůči letům 2015 až 2019.

Letošní léto a začátek podzimu také nebyl příliš větrný. Meziroční rozdíl třetího kvartálu činí -6 %. Nejvíce se na tom podílelo září s meziročním poklesem výroby o 13 %. Od začátku roku je výroba z větrných elektráren (VTE) nižší o 18 % oproti roku 2020.

Naopak stále velmi dobře si vede výroba z vodních zdrojů, která se po suchém období stabilizovala na relativně vyrovnané úrovni posledních měsíců. V tomto čtvrtletí stoupla výroba vodních elektráren meziročně o 12,4 %. Celkově vyrobily VE od začátku roku o 52 % více energie než v letech 2015 až 2019.

Především díky výrobě z MVE je letošní výroba z kombinace FVE+VTE+VE o 3 % vyšší než ve stejném období minulého roku. Výroba z těchto zdrojů pokryla 7,3 % spotřeby elektřiny v České republice.

S tím, jak se o změně klimatu stále více mluví i lze pozorovat její důsledky, mění se také původně skeptický postoj české veřejnosti k této problematice. To ostatně vyplývá i z nedávno publikované studie Rozděleni klimatem, jejíž závěry nyní rozšiřuje průzkum zadaný skupinou Amper, poskytovatelem služeb v oblasti decentralizované energetiky. Jedinečná anketa realizovaná koncem dubna agenturou NMS Market Research se totiž ptala také na to, co pro ochranu klimatu lidé dělají v praktickém životě či zda-li jsou ochotni si za ni připlatit. Především však průzkum probíhal souběžně v Česku a Německu, a představuje tak jedinečné srovnání obou sousedících zemí.

Respondenti z opačných stran hranice předně přikládají ochraně klimatu odlišnou prioritu. Na stupnici od jedné do pěti vybralo první dvě možnosti označující vyšší důležitost 60 procent Čechů a 77 procent Němců. Za minimálně prioritní či bezvýznamné označilo snahy o tlumení změny klimatu shodně 4 procenta dotázaných v obou zemích. Zajímavé přitom je, že rozdělení odpovědí dle demografických ukazatelů je téměř identické. Například nejvyšší důležitost přikládají ochraně klimatu ženy, tuto možnost označily Češky stejně jako Němky bezmála dvakrát tak často jako jejich protějšci mužského pohlaví.

Výrazněji se rozchází ochota dotazovaných omezit se ve prospěch planety. Zatímco sedm z deseti Němců z ekologických důvodů létá méně, jen dva z pěti Čechů si vybírají dovolenkové destinace s ohledem na svoji uhlíkovou stopu. A zatímco konzumaci masa omezuje více než polovina Němců (51 procent) s tím, že další pětina to má v úmyslu (19 procent), smaženému květáku před řízkem by ve prospěch klimatu dal přednost jen každý pátý Čech (19 procent). Stejně je tomu s ochotou finančně podporovat environmentální projekty (23 procent Němců oproti 4 procentům Čechů) či odebíráním „zelené“ elektřiny (45 respektive 8 procent). Přitom ale Češi nemají problém si za ochranu klimatu připlatit, o 10 procent vyšší cenu produktů či služeb s nízkou nebo nulovou uhlíkovou stopou by akceptovalo 55 respondentů z Česka oproti 59 procentům dotázaných Němců.

„Zatímco projekt Rozděleni klimatem zmapoval, co si Češi myslí o změně klimatu, náš průzkum měl za cíl zjistit, jak se jejich postoje projevují v praxi. Zjednodušeně lze říci, že si velká většina Čechů změnu klimatu a její důsledky velice dobře uvědomuje. Ale ochota se z ekologických důvodů uskromnit je u nás mnohem nižší. Tedy rozhodně ve srovnání s Německem, kde je ovšem citlivost vůči ekologickým tématům přece jen jedna z nejvyšších na celém světě,“ shrnuje Jan Palaščák, šéf skupiny Amper.

„Osobně mě zaujalo zjištění, že zatímco elektřinu z obnovitelných zdrojů (OZE) odebírá téměř šestkrát méně Čechů, než Němců, v budoucnu by tak ale rádo činilo o 2 procenta více Čechů, než našich sousedů, totiž 37 procent. Češi tedy neodmítají OZE jako takové, spíš po zkušenostech s podporou fotovoltaiky i jiných má pro nás slovo dotace pochybnou pachuť. A to docela právem, vždyť rozjet českou Energiewende lze i jinak, zcela tržními nástroji. Mám na mysli emisní povolenky, kdy při jejich dostatečně vysoké ceně se bezemisní zdroje začnou vyplácet samy, bez potřeby je dotovat. Ostatně podle studie Rozděleni klimatem lidé souhlasí s tím, aby bylo vypouštění skleníkových plynů zpoplatněno, tedy pokud by nějaká forma uhlíkové daně platila globálně, pro všechny znečišťovatele,“ uzavírá Palaščák, který je také iniciátorem unikátní virtuální měny CO2IN založené právě na obchodu s emisními povolenkami.

Průzkum agentury NMS Market Research proběhl současně v Česku a Německu s tím, že reprezentativní vzorek populace čítal v obou zemích po 500 respondentech. 

Uplynulý rok přinesl nečekané zvraty také na poli energetiky. Se zavedením opatření proti šíření nového koronaviru se spotřeba elektřiny propadla o skoro desetinu, než začala opět růst a pokles za třetí čtvrtletí se ustálil na hodnotě 1,8 %. Podzimní zpřísnění opatření přitom už žádný výrazný propad nepřineslo, meziroční rozdíl spotřeby ve čtvrtém kvartálu dále klesl na pouhé procento. Data společnosti Amper Meteo, která se zabývá predikcemi počasí pro energetický sektor, zároveň ukazují zajímavý vývoj ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů (OZE).

Nevídaně kolísavé počasí v průběhu roku 2020 totiž výrobcům „zelené“ energie přidalo nejednu vrásku na čele, v první polovině roku zejména provozovatelům vodních elektráren. V důsledku mimořádně suché a teplé zimy se totiž v prvním kvartálu výroba elektřiny z vodních zdrojů meziročně propadla o 37,5 %, než se situace obrátila v opak s rekordními srážkami v červenci. Dne 23. října 2020 tak objem od začátku roku vyrobené elektřiny z vodních zdrojů vyrovnal úhrn výroby za rok 2019, a nakonec se za uplynulý rok vyrobilo o 11,5 % více elektřiny než v roce předcházejícím.

Výroba energie z větrných elektráren byla loni v meziročním srovnání jen o 1,2 % či 8 GWh nižší než v roce 2019. V podzimních měsících byl tento rozdíl mnohem výraznější, činil bezmála deset procent. Konec roku však byl nad očekávání větrný, takže výroba z větrných elektráren ve srovnání s prosincem 2019 meziročně stoupla o 13,2 %.

Oproti roku 2019 loni klesla také výroba elektřiny z fotovoltaických elektráren, celkově o 5,3 % respektive 122 GWh. K nečekaně vysokému poklesu výroby došlo v letních měsících, meziročně o zhruba osminu. „Největší relativní rozdíl byl v prosinci, a to o 38 %. Ovšem v posledním měsíci roku je výroba z pochopitelných důvodů obecně nízká. Nejméně elektřiny vyrobily fotovoltaické panely dne 3. prosince, pouhých 137,5 MWh, a to v důsledku zatažené oblohy i sněhu na panelech,“ doplňuje hlavní meteorolog společnosti Amper Meteo Milan Šálek. 

Po většinu roku 2020 to vypadalo, že bude celkem jasně nejteplejším rokem v historii měření, ale v prosinci „zaúřadoval“ účinek chladnější fáze ENSO, efekt La Niña, planeta se relativně výrazně ochladila (viz též druhý obrázek) a tím se srazil i teplotní průměr roku 2020 zhruba na úroveň roku 2016 (podle NOAA/GISS nepatrně nad ni, podle HadCRUT4 zase trochu níže, viz první obrázek), většinou ale v oblasti typické chyby měření a výpočtu této veličiny, která činí přibližně 0,05 °C.

Na druhém obrázku jsou měsíční teplotní odchylky od klimatického průměru, které mj. ukazují, že během uplynulého roku docházelo s určitým kolísáním k postupnému ochlazování, které zatím vyvrcholilo v prosinci (přestože v Evropě byl prosinec poměrně teplý). Tato kolísání v řádu měsíců i jednotlivých roků  jsou ale spíše krátkodobá a na charakteristiku klimatu nemají podstatný vliv, neboť klima je popisováno jako stav (průměr a další statistické veličiny popisující počasí) za desítky let; podle Světové meteorologické organizace je standardní referenční období pro stanovení klimatu třicet let.

Podle předběžných údajů byl rok 2020 o téměř 2 stupně teplejší oproti dlouhodobému průměru, tedy přinejmenším z údajů dvou stanic, a to Praha-Libuš (observatoř) a Brno-Tuřany (letiště). Nejvíce se na kladné odchylce podepsaly teplé zimní měsíce, a to jak leden a únor, tak i prosinec, jak je vidět z grafů.

Po prázdninách jsme připravili další vyhodnocení, jak vypadala spotřeba a hlavně výroba z OZE během letních měsíců a jak si stojí od začátku roku v porovnání s minulými roky. Spotřeba elektřiny pokračovala ve svých nižších hodnotách, i když se proti velkému propadu v květnu vracela blíže k normálu. V červenci a srpnu byla zhruba o 5 % nižší, na čemž se také podepsaly nižší teploty vzduchu, než tomu bylo v minulých horkých létech. Od začátku roku je celkový propad spotřeby zatím o 5,5 % oproti minulému roku.

Výroba elektřiny z fotovoltaických elektráren byla také lehce nižší než v roce 2019 a to o 3 až 4 %. Oproti minulým 5 letům se drží od začátku roku prakticky na stejných číslech.

Léto nebývá příliš příznivé pro výrobu větrných elektráren, ale v srpnu nám foukalo více než minulý rok a výroba byla vyšší o 30 %. Od začátku roku se zatím vyrobilo o 3 % více než minulý rok a o 22 % více než v posledních 5 letech.

Výroba z vodních elektráren je letos jako na houpačce. Po špatném začátku roku se vlivem malé sněhové pokrývky se situace dramaticky změnila od června. Během prázdnin byla výroba dvojnásobná oproti minulému roku. I přesto je paradoxně celková výroba od začátku roku nižší o 5 % než minulý rok, což ukazuje na důležitost sněhové pokrývky během zimy i na výrobu vodních elektráren a nejen na stavy podzemních vod a půdního sucha. Pokud by v následujících měsících pršelo nadprůměrně, tak pravděpodobně by se nakonec rok 2019 podařilo předstihnout.

První půlrok letošního roku přinesl pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů (OZE) a také spotřebu elektřiny v České republice několik nečekaných událostí. Velký dopad měla teplá zima a také deštivý červen. Do toho jako příslovečná „černá labuť“ vplula pandemie COVID-19, která výrazně ovlivnila spotřebu energie. Společnost Amper Meteo proto připravila meziroční porovnání vlivu počasí na českou energetiku.

Především byla v důsledku teplé a suché zimy výroba energie z vodních zdrojů za celou zimu o 15 procent nižší než v zimní sezóně 2018-2019. V nížinách téměř nesněžilo a na horách se sněhové úhrny pohybovaly na 60-70 procentech dlouhodobého průměru. Na jaře proto nedošlo k obvyklému zvýšení průtoků v řekách a hladin v nádržích, a výroba z vodních elektráren tak meziročně spadla o 38 procent. Zlom přišel v červnu, který byl loni rekordně teplý a chudý na srážky, kterých spadlo jen 67 procent dlouhodobého průměru. „Letos byly naopak úhrny v červnu místy i přes 200 mm za měsíc,“ vysvětluje hlavní meteorolog Amper Meteo Milan Šálek. „To se projevilo ve skokovém navýšení výroby z vodních elektráren, a to až o 48 procent oproti minulému roku.“

Výroba elektřiny z fotovoltaických elektráren byla v prvním pololetí jen o málo nižší než v minulém roce (98 procent). Na začátku roku se vyrábělo více energie než loni, ale zataženější červen způsobil pokles oproti červnu 2019 o 29 procent. Také výroba z větrných elektráren byla srovnatelná s minulým rokem, k čemuž přispěl hlavně větrný únor, během kterého se vyrobilo až o 80 procent více energie. „V tu dobu přešlo přes republiku několik vichřic a orkánů, což občas způsobilo krátkodobé odstávky, ale celkově díky tomu byla výroba enormní. Teplejší zima také výrazně omezila ztráty způsobené námrazou,“ dodává Milan Šálek.

Spotřebu energie ovlivnila především pandemie COVID-19, ale také teplá zima a chladnější červen, během kterého například nebylo třeba tolik chlazení. „Celkově se za první půlrok spotřeba elektřiny snížila sice jen o 5 procent, za duben a květen ovšem pokles dosáhl 11-13 procent. V červnu pak bylo možné pozorovat návrat k obvyklým hodnotám, pokles nastal ‚jen‘ o 7,2 procenta,“ analyzuje statistik Amper Meteo Kamil Rajdl.

„Utlumení hospodářské činnosti v důsledku pandemie letos podle odhadu Evropské komise způsobí propad českého hospodářství o 7,8 procenta. Na předkrizovou úroveň se pak podle aktuálních předpokladů vrátíme nejdříve 2022,“ doplňuje Jan Palaščák, šéf skupiny Amper, jíž je Amper Meteo součástí. „Spotřeba elektřiny bude tento vývoj poměrně přesně zrcadlit, na hodnoty z roku 2018 se dle našich předpokladů vrátí až někdy v roce 2023.“

Zhruba od 2. poloviny roku 2018 do letošního února vykazovaly družicová měření spodní troposféry celkový vzestup teplot (přesněji: odchylek teplot od dlouhodobého průměru), téměř až k rekordům z roku 2016, pouze za poslední dva měsíce registrujeme výraznější pokles, od února podle měření skupiny RSS je to čtvrt stupně, podle Univerzity of Alabama o téměř 0,4 °C. Zároveň se objevují zprávy o poklesu teplot v rovníkovém Pacifiku, které naznačují zvýšenou pravděpodobnost efektu La Niňa, tedy určité rekonfiguraci oceánského proudění mezi Austrálií a Jižní Amerikou, která bývá spojená i s dočasným globálním poklesem teplot přízemní atmosféry.

Amper Holding se připojuje k soukromým společnostem, které pomáhají zastavit šíření epidemie nového koronaviru. Rozdala roušky a respirátory za půl milionu korun a tuto pomoc v nejbližších dnech navýší na tři miliony Kč. Ekonomickou obnovu Česka doporučuje stavět na plošných daňových úlevách a decentralizaci, včetně energetiky.

Již minulý týden dorazila do Česka první zásilka, kterou zajistila firma Amper Holding. Obsahovala ochranné pomůcky, které putovaly mezi zdravotníky, do sociálních služeb i mezi zaměstnance firmy v první linii a klienty Amperu.

„V zahraničí jsme zajistili respirátory, roušky i dezinfekční gely. Darovali jsme je z velké části našim klientům, například nemocnicím v Břeclavi a Hustopečích ale i dalším zdravotnickým zařízením. K úspěšnému zvládnutí epidemie se zároveň snažíme přispět hlavně tím, že maximálně digitalizujeme chod všech zařízení i technické podpory a zaměstnance vysíláme do terénu jen v nezbytných případech – díky funkčnímu energetickému managementu je to možné,“ uvádí Jan Palaščák, generální ředitel skupiny Amper Holding.

Další zásilky zdravotnického materiálu budou směřovat mj. do Nemocnice v Novém Městě na Moravě, měst Chrudimi, Chocně, Moravské Třebové nebo neziskovkám poskytujícím sociální služby v Táboře.

„Ze současné situace si můžeme vzít i poučení pro ekonomický restart. Především je zřejmé, že přílišná centralizace a regulace škodí. A to platí nejen ve zdravotnictví, ale také v celém hospodářství včetně energetiky. S decentralizací musí jít ruku v ruce digitalizace a adaptace strategických plánů na všechny krize, které nám 21. století může připravit – zdravotnickou, migrační, klimatickou i jakoukoliv další černou labuť,“  komentuje Jan Palaščák. „V rámci okamžité obnovy po skončení epidemie by pak měly přijít robustní úlevy z daní a odvodů – pro uzavřené provozovny, drobné živnostníky i průmyslové podniky. Stát by měl volit jednoduchá, rychlá a plošná opatření namísto složitých, zdlouhavých a individuálně posuzovaných podpor.“

Open Data Expo je největším a nejdůležitějším veletrhem otevřených dat v České republice. Pořádá ho Nadace OSF už popáté k termínu Mezinárodního dne otevřených dat. Tradičně je spojen s konferencí k využívání open dat a tzv. civic technologies.

5. ročník se letos uskuteční 2. března v CAMPu (Centru architektury a městského plánování) v Praze a hlavním tématem bude klimatická krize. Zváni jsou všichni, kdo publikují nebo využívají otevřená data a zároveň se chtějí podílet na ochraně životního prostředí, přechodu k zelené ekonomice a boji proti klimatické změně.

Cílem Open Data Expo je podpora technologického a společenského rozvoje v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu. Expo zároveň upozorní na nutnost využívání (otevřených) dat při hledání uhlíkově neutrálních řešení. Na veletrhu můžete potkat instituce, které usilují o snižování emisí a závislosti na fosilním průmyslu, přispívají k boji proti suchu, erozi půdy, úhynu lesů a biodiverzity.

Expo představí zajímavé hosty z České republiky i ze zahraničí. Možnosti využití environmentálních dat při tvorbě klimatických opatření a politik bude prezentovat hned několik zahraničních hostů - Jan Philipp Albrecht z Německa, Ministr pro energetiku, zemědělství, životní prostředí, přírodu a digitalizaci Šlesvicka-Holštýnska nebo Weronika Michalak z Polska, ředitelka organizace HEAL (Aliance pro zdraví a životní prostředí). Sigurður Loftur Thorlacius z Islandu promluví o tom, jak v oblasti klimatu pracují s environmentálními daty konzultanté. V diskusním panelu vystoupí i Milan Šálek, zástupce společnosti Amper Meteo. 

V příštím týdnu, od 11. do 13. února, proběhne v Essenu mezinárodní energetický veletrh E-world, jedna z největších akcí tohoto druhu v Evropě. Společnost Amper Meteo, zaměřená především na přesné předpovědi počasí pro energetiku, se opět zúčastní. Jako jedna ze tří českých firem, které budou na veletrhu zastoupeny. 

Výroba z fotovoltaických elektráren v roce 2019 byla o 3,2 % nad průměrem posledních 5 let. Celková výroba se pohybovala na 2286 GWh, což bylo naopak o 2 % méně než v předchozím roce 2018. Vzhledem k příznivému průběhu loňského počasí, tak největší výroba byla zaznamenána v červnu, a to 14,3 % z ročního podílu. Bylo to dáno velmi slunečným a teplým počasím. Například na stanici Brno-Tuřany bylo naměřeno 310 hodin slunečního svitu (v průměru denně 10,3 hodin), což bylo o 46 hodin více než v následujícím měsíci červenci. Na úrovni letních měsíců byla i celková výroba v dubnu (12 % z ročního podílu). Naopak zimní měsíce se už tradičně pohybovaly okolo 2,5 % z ročního podílu. Celkově v osmi měsících byla výroba vyšší než 5letý průměr. Větší propad byl pak v měsíci květnu. Zde byla výroba o 18 % nižší, než je obvyklé. Opět to bylo dáno počasím, kdy květen byl většinou zatažený, deštivý a chladný. V květnu v Brně-Tuřanech bylo trvání slunečního svitu v průměru jen 5 hodin denně. Největší denní výroba byla dne 4. července a to 13,4 GWh.

Oproti tomu byla výroba z větrných elektráren podstatně nižší, což odpovídá instalovanému výkonu v České republice. Celková roční výroba byla 653 GWh. Větrné počasí nás doprovázelo hlavně v měsíci březnu, kdy bylo vyrobeno z větru 81,5 GWh (12,5 % z ročního podílu). Podíl výroby je v České republice vždy vyšší v zimních měsících než letních, což je dáno celkovou cirkulací a častějším průchodem tlakových níží přes republiku než v letních měsících, kdy vítr je výrazný hlavně při bouřkových situacích, nebo při rychlých přechodech front, což zvedá rychlosti lokálně a na kratší dobu. Nejvíce elektřiny z větru se vyrobilo v minulém roce dne 2. ledna a to 5,5 GWh.

Spotřeba elektřiny v posledních letech stoupá a rekordních hodnot dosáhla v roce 2018. Minulý rok byla o 1,5 % níže než v roce 2018, ale o 3 % výše než průměr let 2013-2019. Celková spotřeba dosahovala 71 889 GWh. Tedy například výroba fotovoltaických elektráren dokázala pokrýt spotřebu jen z 3,2 % a větrné elektrárny dokonce jen z 0,9 %. Spotřeba je prakticky vždy vyšší v zimních měsících a tomu bylo i minulý rok. Nejvyšší zatížení bylo tedy v lednu, a to 6726 GWh, což je 9,9 % z ročního podílu. Oproti průměrným hodnotám byla významně vyšší spotřeba právě v lednu a květnu (o 6 %). To odpovídalo průběhu počasí, hlavně v květnu, kdy mělo docházet již k ukončení topné sezóny, ale mnoho obyvatel ještě používalo přitápění spotřeba v relativně větší míře i svícení. Rekordní spotřeba v roce 2019 byla 23. ledna, a to 257 GWh, což je o 19 % více než je v lednu obvyklé. Nejvyšší spotřeba je pak během dne v průměru kolem poledních hodin (9,07 GWh).  

Podle agentury NOAA/GISS byla odchylka globální zářijové teploty oproti třicetiletému průměru na hodnotě 0,90 °C, což znamená jen nepatrné ochlazení oproti srpnovému číslu (0,93). Teplota se tedy stále udržuje poměrně vysoko, navíc v Arktidě postupuje narůstání ledového pokryvu neobvykle pomalu. Graf ukazuje vývoj globální teploty jak podle zmíněného zdroje NOAA/GISS, tak podle řady HadCRUT4, která ale data publikuje s několikatýdenním zpožděním.

Delší dobu jsme si neukázali výsledky družicových odhadů průměrné globální teploty spodní troposféry (vrstvy od zemského povrchu do cca 5 km), takže je načase grafy aktualizovat. Poslední data odchylek od dlouhodobého měsíčního průměru jsou ze srpna a ukazují, že poslední měsíce se teplota atmosféry udržuje stále poměrně vysoko, přičemž se od relativně nejteplejšího měsíce toho roku (června) snížila jen o zhruba desetinu stupně Celsia, rozdíly oproti předchozímu měsíci (červenci) jsou minimální. Stále trvá nezanedbatelný rozdíl mezi oběma teplotními řadami, z nichž řada Remote Sensing Systems ukazuje výraznější oteplování.

Podle agentury NOAA/GISS se v červnu globální odchylka oproti relativně chladnému květnu zvedla jenom o 0,07 °C, v absolutní hodnotě byl červen nejteplejším z celé teplotní řady, tedy od roku 1880. V grafu je také modrou čarou nakreslena teplotní řada HadCRUT4, ale poslední údaje jsou pouze z května, tato teplotní řada se aktualizuje se zpožděním kolem jednoho měsíce.

Mapka ukazuje, kde bylo nejtepleji: Podle očekávání to byla hlavně Evropa, kde jsme zažili opravdu horké dny vlivem přílivu saharského vzduchu. Dosti teplá (oproti průměru) byla také Arktida, zejména Aljaška a severní pobřeží Ruska. Velká zima (i absolutně) naopak panovala v převážné části Antarktidy kromě oblasti Antarktického poloostrova a okolí moře krále Haakona VII, relativně chladné červnové počasí zažila většina obyvatel USA a část obyvatel západní části Sibiře.

Datová řada agentury NOAA/GISS zaznamenala další poměrně významný pokles průměrné globální teploty u zemského povrchu (odchylky od dlouhodobého průměru), a to až o 0,14 °C. Oproti výrazně teplejšímu teplému březnu poklesla teplota globálně o 0,3 °C. Prozatímní červnová data z numerických modelů naznačují, že přes horkou vlnu v západní a střední Evropě bude pokles globální teploty pokračovat, nicméně stále se teplota drží na hodnotách kolem 0,8 °C nad průměrem let 1951-1980.

V grafu je také modrou čarou nakreslena teplotní řada HadCRUT4, ale poslední údaje jsou pouze z dubna.

Navzdory tomu, že v květnu jsme se příliš neohřáli, ukazují družicová měřená v globálním průměru na poměrně teplé jaro, resp. aspoň jeho začátek; oproti březnu se nižší troposféra podle obou konkurenčních teplotních řad oteplila asi o jednu desetinu stupně Celsia, viz obrázek. Oproti průměru bylo nejtepleji v oblasti Grónska a Norského moře, kde činila kladná odchylka přes 4 °C., viz zde.  

Podle agentury NOAA/GISS jsme měli jeden z nejteplejších březnů v historii (viz graf), oproti únoru se teplotní anomálie zvedla o dvě desetiny stupně Celsia. Na mapce (obrázek níže) je vidět, že průměrnou globální teplotu „zvedly“ hlavně oblasti Aljašky a centrální Sibiře, kde bylo oproti dlouhodobému průměru tepleji místy až o deset stupňů! Na druhé straně je vhodné uvést, že v těchto oblastech bývá v březnu ještě poměrně výrazná zima, takže vnímání takto výrazné teplotní anomálie může být od (středo)evropského pohledu trochu odlišné.

Jak bylo uvedeno v dřívějším příspěvku, máme začátek toho letošního teplejší než před rokem. Potvrzují to také údaje za březen, které ale kromě nadprůměrných hodnot (vůči dlouhodobému průměru) ukazují na zvyšující se rozdíl mezi výsledku obou algoritmů, ze kterých se odhady teploty počítají. Konkrétně, tým UAH (University of Huntsville, Alabama) má výrazně nižší odchylku než konkurenční skupina Remote Sensing Systems. Z rozdílu hodnot obou časových řad (druhý obrázek) vyplývá, že největší nárůst odchylky nastal během první dekády našeho století. Příčina rozdílu není zcela jasná, algoritmy výpočtu jsou velmi komplikované, přičemž zřejmě hlavní roli tam hrají určité změny dráhy polárních satelitů NOAA-XX, resp. korekce na tyto změny.

Ještě se vrátíme k únorovému měsíci. Jak může být průběh počasí proměnlivý, ukazuje rozdíl dvou po sobě posledních jdoucích únorů. V roce 2018 byl únor charakteristický vpádem dvou studených vzduchových hmot, a to na začátku a konci února. Únor a březen 2018 prakticky znamenal jediné dva podnormální měsíce, poté nastoupila dlouhá teplá vlna s nadprůměrnými teplotami vzduchu. Naopak letošní únor byl zcela opačného charakteru. Na řadě míst Evropy stoupaly teploty nad hranici 20°C. Dokonce v Londýně dne 26. února naměřili 21,2 °C, což znamenalo historicky nejteplejší zimní den. O den později stejný rekord byl překonán i v Nizozemí. Celkově byl v deseti evropských zemích překonán dosavadní únorový rekord maximální teploty vzduchu. Situace byla podobná i na území České republiky, kdy únor 2018 byl o 2,6 °C chladnější než dlouhodobý průměr 1981-2010 a únor 2019 zcela obráceně o 2,6 °C teplejší.

Únor 2019 byl zároveň i celkem suchý, kdy ve většině západní Evropy (Německo, Francie, Benelux a Španělko) a také východně od nás (Slovensko, Ukrajina, Bělorusko) byl podnormální.

Díky tomuto charakteru počasí lze předpokládat, že bylo potřeba méně vyrobené elektřiny a plynu na spotřebu. Zároveň slunečního svitu bylo většinou více, takže i trochu více (s ohledem na roční dobu) vyráběly fotovoltaické elektrárny.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu/stateoftheclimate/february2019.php

http://www.chmi.cz

Agentury Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) a Goddard Institute of Space Studies (GISS) zveřejnily s typickým měsíčním zpožděním vývoj teplot u zemského povrchu za měsíc únor. Zajímavé je, že odchylka od průměru se v řadě Gistemp od ledna zvýšila o 0,05 °C, v řadě HadCRUT4 zase snížila o 0,07 °C. Celkově se dá říci, že začátek roku je celkově dosti teplý. Pozoruhodné přitom je, že podle výpočtů Finského meteorologického ústavu jsme na severní polokouli zažili za poslední půlrok zimu (hlavně její konec) s abnormálně rozsáhlou sněhovou pokrývkou, viz zde.

Podle mapy teplotních anomálií (druhý obrázek) byly největší kladné odchylky zaznamenány ve střední a (severo)východní Evropě, na Sibiři a na Aljašce, zatímco abnormálně studenou zimu zažili lidé na většině území Kanady a v západních oblastech USA. Relativně chladno bylo také na Sahaře.

Družicové odhady teploty spodní troposféry ukazují, že oproti minulému roku máme začátek toho letošního teplejší. Konkrétně, letošní únor je podle těchto údajů o zhruba 0,15 °C výš než stejný měsíc roku minulého, také první polovina března naznačuje, že pokles globální teploty se od prozatímního vrcholu před třemi lety zřejmě zastavil. Metodika družicových odhadů je trochu podrobněji rozvedena zde.

Po větším zpoždění, na kterém se podepsaly i obtíže s financováním vládních úřadů v USA, byly agenturami Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) a Goddard Institute of Space Studies (GISS) až začátkem února zveřejněny údaje o vývoji globální teploty za prosinec 2018, tudíž i za celý uplynulý rok.

První z obrázků (vpravo) ukazuje vývoj globální průměrné teploty v blízkosti zemského povrchu od roku 1880, kterém je patrný hlavně vzestup teplot od 70. let minulého století, a to celkově o cca 0,7 °C, přičemž prozatímního vrcholu bylo dosaženo v roce 2016, načež rok 2018 byl až o dvě desetiny stupně chladnější. Razantní vzestup teploty v letech 2014-2016 byl způsoben především teplotními anomáliemi v oblasti Tichého oceánu (velmi teplá odchylka povrchové teploty v severovýchodním Pacifiku a efekt El-Niño), které v posledních dvou letech odezněly.

Mapka (vlevo dole) zobrazuje zeměpisné rozložení odchylek, na němž je patrná velmi teplá „skvrna“ v oblasti střední Evropy s kladnou odchylkou kolem 2-3 °C, velmi teplý rok byl také v oblasti Blízkého a Středního východu. Výrazně vyšší teploty oproti průměru naměřili také hlavně ve vysokých zeměpisných šířkách kolem Arktidy, výjimkou byla severovýchodní Kanada.

Poslední obrázek ukazuje měsíční odchylky teplot oproti dlouhodobému průměru, ze kterých je možné vidět, že od prozatímního vrcholu v únoru 2016 se celkově ochladilo o zhruba půl stupně Celsia, přičemž se zdá, že v posledním roce se celkový vývoj teploty stabilizoval.

Další vývoj globální teploty je celkem obtížné odhadnout, antropogenní emise skleníkových plynů a jejich koncentrace nadále stoupají, ale proti tomu působí slabší sluneční aktivita (i když podle současného poznání by měl být vliv slunce oproti antropogennímu působení zanedbatelný). Další silné El-Niňo, které by mohlo výrazně „zahýbat“ globálními teplotami, zatím není na obzoru.

Na grafech vývoje teplot je také zajímavé sledovat nezanedbatelně vyšší trend řady GISTEMP oproti řadě HADCRUT4, což se vysvětluje různou extrapolací teplot v oblasti moří, a to hlavně ve vysokých zeměpisných šířkách.

Copernicus vydal svou pravidelnou zprávu s vyhodnocením klimatu v Evropě za poslední měsíc. My vám přinášíme krátké shrnutí.

Teploty vzduchu prakticky znovu kopírovaly vývoj posledních měsíců, většina Evropy zažila nadprůměrné teploty vzduchu. V České republice byly teploty o více než 2°C nad dlouhodobými průměrnými hodnotami, což se týkalo také západní a jižní Evropy. Ve východní a severní Evropě byly teploty spíše průměrné. Zajímavé je, že například v Bulharsku a východním Řecku měli naopak celkem nízké denní teploty vzduchu.

Z hlediska srážek konečně prosinec vybočil ze suchého období a většinou nám pršelo či sněžilo více než je obvyklé. To se týkalo i České republiky, kde spadlo skoro o polovinu více srážek, což trochu zmírnilo dlouhotrvající sucho. Nejvíce deště či sněhu naměřili v Polsku, na Ukrajině, Německu, Švédsku a Norsku. Ve Finsku a Španělsku byl naopak opět prosinec suchý.  

Oblačnosti bylo v Evropě oproti průměru více, což koresponduje s množstvím srážek. Tedy s menší výrobou elektrické energie z fotovoltaických elektráren museli počítat ve střední Evropě, Německu, Francii a Beneluxu. Naopak o něco více přálo slunečnější počasí fotovoltaikám ve Španělsku a Itálii.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu/stateoftheclimate/september2018.php

http://www.chmi.cz

Zatímco meteorologické služby střední Evropy (např. zde či zde) hlásí nejteplejší rok v historii měření, provázený navíc velkým suchem a rekordním množstvím slunečního svitu, v globálním průměru tomu zdaleka tak není. Jako obvykle jsou nejrychleji k dispozici družicové odhady teploty spodní troposféry (vrstvy atmosféry od zemského povrchu do cca 5 km), které nejsou zatíženy problémy spojenými s nedostatky přímého měření, především nad oceány. Graf průměrných ročních teplot obou hlavních agentur počítajících tuto veličinu (UAH, RSS) ukazuje v posledních dvou letech pokles globální teploty od dosud nejteplejšího roku 2016 o přibližně tři desetiny stupně Celsia. Rok 2018 se v pořadí nejteplejších let umístil na šestém místě, teplejší byly roky 2016, 2017, 2010, 1998 a 2015.

Klimatologové ovšem považují krátkodobé (tj. asi do 10 let) výkyvy teplot za nepodstatný šum v rámci dlouhodobého trendu, který je přes uvedený pokles stále kladný. Je nutné uvést, že výrazný teplotní skok kolem roku 2016 byl spojen s jevem El-Niño, který způsobil podobné zakolísání v roce 1998.

Družicové odhady teplot mají svoje výhody v lepším prostorovém pokrytí naší planety, ale ani jim se nevyhýbají problémy. Na obrázku je zřetelný narůstající rozdíl mezi teplotními odhady obou agentur, přičemž o správnosti příslušného algoritmu výpočtu se stále vede odborná debata.

Nyní v Tichém oceánu pozvolna „odumírá“ náznak jevu El-Niño, nezanedbatelným je pokles teploty v severním Atlantiku v uplynulém roce. Pro další vývoj klimatu bude příští rok zřejmě dosti zajímavý.

V druhé polovině ledna budou k dispozici také odhady průměrné globální teploty přízemní teploty z dalších agentur (NOAA, NASA/GIS, Climate Research Unit ve Velké Británii), které se od družicových odhadů mohou trochu lišit. Již nyní je jasné, že rok 2018 rekordní nebude ani v těchto databázích, ale může obsadit třetí až páté místo. Zveřejnění dat od amerických agentur NOAA a NASA/GISS bude ale zřejmě opožděné vlivem současných problémů s financováním vládních úřadů.

Odhady teploty spodní troposféry (atmosférické vrstvy do cca 5 km) pomocí družic nedávají jednoznačný signál, zda se atmosféra celkově ochlazuje nebo otepluje; podle algoritmu RSS se ovzduší nepatrně ochladilo, podle UAH zase trochu oteplilo. Podstatné je, že po teplotním poklesu od vrcholu posledního velkého efektu El Niño před dvěma roky se pokles teplot zastavil zhruba na úrovni roku 2015. Na tom se částečně podepisuje slabé El Niño, které otepluje oceán i atmosféru v tropických oblastech východního Pacifiku.

Teplota severního Atlantského oceánu ale opět zamířila dolů a je pod listopadovým průměrem, jak ukazuje poslední graf. Je to možná indikátor končící teplé fáze Atlantské multidekádní oscilace. 

Opět připomínáme, že se jedná o odchylky vůči průměru, sezónní vlivy jsou anulovány.

V posledních dnech máme ve střední Evropě, a hlavně na Balkáně, téměř pravou zimu, což bylo způsobeno pronikáním prochlazeného vzduchu od severovýchodu (viz též první obrázek). Od západu k nám ale začíná proudit teplejší vzduch od západu, který se trochu „přetlačuje“ se studeným, který se na místech s jasnou oblohou v noci dále významně prochlazuje. Teplý vzduch vlivem své hustoty „naklouzává“ ve výškách na studený, vlivem čehož může vznikat mrznoucí déšť, jako v dnes (v pátek) na západě Čech. O víkendu bude ještě západní proudění slabé, tudíž oteplování bude jenom pozvolné, ale v příštím týdnu se pravděpodobně od západu výrazně rozfouká a oteplí. Teplý vzduch od oceánu přinese i srážky, které jsou vzhledem k dlouhodobému suchu dosti potřebné. Na horách bude občas i sněžit, ale zda to bude už na první sjezdy na lyžích, je na většině středisek ještě nejasné. Druhý obrázek ukazuje příliv teplého vzduchu od západu v pondělí.

Meteorologové znají termín tzv. blokující situace, kdy se v Evropě zastaví příliv oceánského vzduchu od západu a nad dané území začne proudit vzduch z východních končin. Pokud se k nám dostává v zimě vzduch od východu nebo severovýchodu, čekají Evropu většinou velmi nízké teploty; vzpomeňme si na konec února letošního roku, kdy ale předjarní sluníčko mrazy poněkud zmírnilo.

Tato situace již nastává, přičemž začátkem příštího týdne severovýchodní proudění přechodně zesílí, viz obrázek, na kterém je šipkou naznačeno proudění v pondělí ráno (podle modelu GFS americké povětrnostní služby; teplota se vztahuje k přibližné výšce kolem 1500 m). Na kruté mrazy to ale zatím nevypadá, protože máme teprve podzim a vzduch nad severozápadní částí Asie se ještě nestačil pořádně prochladit. V každém případě ale musíme počítat s počasím, které již bude připomínat spíše zimu, což zvlášť vynikne v kontrastu s nadprůměrnými teplotami posledních měsíců.

Příliv studeného vzduchu od východu až severovýchodu velmi často končí vývojem tlakové níže v oblasti Středomoří, která pak přináší nad jižní a střední Evropu vydatné srážky, a to i ve formě sněžení. Poté se ale většinou oteplí, protože se k nám dostává teplejší (a vlhčí) vzduch od jihu až jihovýchodu. Je docela pravděpodobné, že se tento scénář objeví v úterý či ve středu příštího týdne.

Ačkoliv meteorologové většinou nemají rádi dotazy na předpověď předstihem větším než zhruba týden, dovolme si spekulaci: Blokující anticyklona na začátku zimní sezóny může naznačit tendenci k opakování této situace i během dalšího období, což by znamenalo výrazně krutější zimu, než na jaké jsme si v posledních letech zvykli. Na druhé straně je ale nutné podotknout, že podle sezónní předpovědi americké Národní agentury pro oceán a atmosféru by měla být zima pravděpodobně spíše teplá. Jak je vidět, sezónní předpověď stále zůstává značně nejistým podnikem.

Podle družicových měření byla říjnová odchylka teploty od dlouhodobého průměru o pár setin vyšší než v září, jinak řečeno, klimatický systém se trochu oteplil, viz první přiložený graf (vpravo). Ochlazování, které začalo od prozatímního vrcholu v únoru 2016, se zřejmě zastavilo, na čemž má zřejmě také „zásluhu“ probouzející se jev El Niño, který výrazněji otepluje oceán i atmosféru v tropických oblastech východního Pacifiku.

V říjnu bylo (vůči dlouhodobému průměru) nejtepleji hlavně na severní polokouli, a to především na centrální Sibiři a na Aljašce a v přilehlé části Arktidy (v obou případech až o 4,5 °C), a též v Evropě, kde dosáhla kladná odchylka hodnot kolem 2 °C. Samozřejmě platí, že Arktida je výrazně chladnější než Evropa, jedná se o odchylky oproti průměrným hodnotám.

Podle předběžně zpracovaných pozemních měření byl říjen teplejší v Praze o 2, v Brně až o 3 °C, viz přiložené grafy pod textem. Teplo bylo hlavně uprostřed měsíce, začátek i konec října byly chladnější.

Co se týče teploty severního Atlantského oceánu, tak zatím se jeho teplota po neobvyklé letní záporné odchylce vrátila k dlouhodobému normálu, což ukazuje poslední obrázek.

Copernicus opět vydal měsíční vyhodnocení, tentokrát za září 2018. V České republice pokračovalo nadprůměrné teplé počasí, ale na rozdíl od minulých měsíců konečně již zapršelo a to hlavně na Moravě. V Čechách byla situace méně příznivá, například v severní části Čech byl opět srážkový deficit. Jak jsme si už prakticky zvykli na obrázek teplotních odchylek v Evropě, tak i září kopíroval vývoj minulých měsíců. Prakticky celá Evropa je zalitá červenou barvou (obrázek nahoře vlevo), což znamená, že teploty byly výjimečně nadprůměrné. Jedině oblast Velké Británie a Norska měly v průměru teploty vzduchu blízko průměru. Zajímavostí je, že na Špicberkách již zaznamenali kontinuálně 94 měsíc po sobě s nadprůměrnými teplotami (od listopadu 2010). Potvrzuje to výraznější oteplování v arktických oblastech. Průměrné denní teploty vzduchu spočítané pro celý kontinent ukazují, že drtivá většina dnů v měsíci září byla teplotně nadprůměrná (obrázek vpravo dole).

Stejně jako u nás, tak i v Evropě byl měsíc září relativně bohatší na srážky. Ale jak to u srážek bývá, tak jsou zde značné prostorové rozdíly. Například Francie, Řecko a část Itálie měla výrazně nižší úhrn srážek než je obvyklé. Naopak ve střední Evropě, Pobaltí a v části Skandinávie spadlo zase nadprůměrné množství vody. Například na západě Norska bylo naměřeno i 4 krát více srážek než je dlouhodobý průměr.

Jelikož převládalo slunečné počasí, tak i množství globální radiace dopadající na území Evropy bylo vyšší. To si určitě pochvalovali výrobci energie ze solárních panelů. Vysoká výroba byla tedy ve střední Evropě, v Německu a Francii. Naopak na jihovýchodě Španělska svítilo o něco méně.

Zdroj:

http://surfobs.climate.copernicus.eu/stateoftheclimate/september2018.php

www.chmi.cz

Opět se podíváme na aktualizované hodnoty globálních řad odchylek průměrné globální teploty (při zemském povrchu) od dlouhodobého průměru. Zatímco databáze HadCRUT4 ještě nemá hotové hodnoty za září, GISTEMP je již uvádí. Globální teplota od vrcholu na začátku roku 2016 poklesla, ale z pohledu na grafy je zřejmé, že se pokles se v posledních měsících téměř zastavil. Globální teploty pravděpodobně již ovlivňuje probouzející se efekt El-Niño, který se projevuje anomálně teplým povrchem oceánu u západního pobřeží Jižní Ameriky. Oproti předchozím měsícům globální teplota poklesla zanedbatelně, v řádu setin, popř. tisícin stupně Celsia.

Copernicus opět vydal měsíční vyhodnocení, tentokrát za srpen 2018. V České republice, jak si všichni dobře pamatují, jsme zažili tropické denní i noční teploty vzduchu. Srpen byl třetím nejteplejším za dobu měření. Sucho v druhé polovině srpna dosáhlo rekordní rozlohy v letošním roce. Jak to vypadalo v kontextu celé Evropy? Na přiloženém obrázku je nahoře znázorněn počet dní a nocí, jejichž teplota přesahovala hodnotu 90% percentilu, o kterých lze tedy hovořit jako o výrazně teplejších než je normální. Na mapách je vidět, že Česká republika, Slovensko, Polsko a Portugalsko se potýkalo s nevíce abnormálními teplotami v Evropě. Dokonce to byla více než polovina celého měsíce. Krásně je zobrazen „teplý bazén“ uprostřed Evropy. I přesto prakticky celá Evropa byla teplotně výrazně nadprůměrná (obr vlevo dole).

Srážky byly samozřejmě již více prostorově rozdílné než teploty vzduchu. I přesto lze vidět, že na většině území Evropy bylo srážek méně, než je obvyklé. Hlavními oblastmi s nedostatkem srážek byla jihozápadní, střední a severovýchodní Evropa. Naopak nadprůměrné srážky se vyskytovaly hlavně v Norsku, části Španělska, severní Italie, Ukrajiny. Zajímavá situace nastala v Nizozemí, které bylo i přes svůj důmyslný systém kanálů a vodních zdrojů citelně ochromeno suchem. To se zde vyskytovalo hlavně v květnu až červenci, až měsíc srpen jim přinesl více srážek, než je obvyklé.

Slunečního svitu (radiace) bylo v srpnu více než je obvyklé a proto výrobci solární energie v Evropě mohli být určitě spokojeni. I vzhledem ke stabilnímu počasí byla chybovost predikcí poměrně nízká.

Zdroj:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php

Stránky médií plnily v posledních dnech zprávy o nebezpečných tropických cyklonách, hurikánu Florence a tajfunu Mangkhut, které přinesly silný vítr a prudké deště na východ Spojených států amerických a na sever Filipín a do Číny.

Při výskytu těchto tropických cyklon se často objevuje otázka, jak je to s vlivem globálního oteplování na tyto jevy. Protože tropické cyklony vznikají na „přehřátém“ oceánu (často se udává mezní teplota povrchu moře 26 °C, přičemž vrstva takto teplé vody musí být aspoň desítky metrů mocná), můžeme odvodit, že při teplejším klimatu bude tropických cyklon (hurikánů, tajfunů) více a budou ničivější.

Situace ale není tak jednoduchá. Statistiky týkající se počtu a energie tropických cyklon neukazují žádné statisticky významné trendy, daleko výraznější je meziroční proměnlivost jejich počtu i celkové aktivity, která se vyjadřuje často indexem Accumulated Cyclone Energy. Zájemce o podrobnější informace můžeme odkázat na stránku Dr. Maueho, který se tímto tématem dlouhodobě zabývá.

Musíme mít na paměti, že rozvoj tropických cyklon ovlivňuje celá řada faktorů, např. i tzv. střih větru, tj. změna jeho směru nebo rychlosti s výškou.

Víme také, že tropické cyklony představují jednu z forem přenosu tepelné energie z teplých oblastí k pólům; jestliže se polární oblasti podle modelových výpočtů i naměřených údajů mají oteplovat nejvíce, rozdíl teplot, a tedy tepelná výměna by měla slábnout, což by se mělo projevit i na aktivitě hurikánů a tajfunů. Ale ani takto nelze problematiku hurikánů zjednodušovat; o složitosti této problematiky svědčí skutečnost, že sezónní předpovědi aktivity hurikánů jsou zatím stále dosti nepřesné.

Jako jistou zajímavost uveďme, že „potomek“ hurikánu Helene zasáhne v noci z pondělí 17. na úterý 18. září sever Britských ostrovů, ale jeho účinky se nebudou zásadně vymykat typickým projevům počasí v těchto končinách.

Tento článek doplníme dvěma aktuálními grafy, které se týkají vývoje globální teploty; první ukazuje, že po červencovém vzestupu nám globální teplota spodní troposféry v posledním měsíci opět trochu poklesla na hodnoty podobné červnovým, zatímco teplota severního Atlantiku (přesněji: rozdíl teploty vůči normálu) nám z rekordně nízkých hodnot trochu stoupla, ale zůstává zatím pod dlouhodobým průměrem.

Protože v meteorologii a klimatologii se za letní měsíce považují červen, červenec a srpen, můžeme již spočítat, o kolik bylo letošní horké a suché léto teplejší oproti průměru. Vzali jsme údaje synoptických stanic Praha-Libuš a Brno-Tuřany, jejichž grafy hodinových teplot za uplynulé měsíce jsou na obrázcích.

Z naměřených dat vyplývá, že v Praze bylo letošní léto teplejší o 2,6 °C, na brněnském letišti až o celé tři stupně Celsia. Nejteplejší období se váže na přelom července a srpna, zejména na Moravě byla dlouhá série tropických dní od 28. července do 9. srpna, kdy maximální denní teploty přesahovaly třicet stupňů. Nepříjemné byly také velmi teplé noci, které měly také tropický ráz. Další horké období, kdy také kulminovalo extrémní sucho, se v Brně vyskytlo od 18. srpna do 24. srpna. V závěru měsíce se již výrazněji ochladilo, na přelomu srpna a září se na mnoha místech vyskytly vydatnější deště, které alespoň částečně zmírnily dlouhotrvající sucho.

Odborníci na výrobu elektřiny z fotovoltaických článků, které přeměňují proud slunečních fotonů na elektrický proud, vědí, že vyšší teplota účinnost této přeměny snižuje. Pokusili jsme se přibližně vyčíslit, o kolik vyrobené elektrické energie nás přišlo anomálně horké a suché letošní léto.

Z historických dat teploty vzduchu, slunečního záření a výroby fotovoltaických elektráren (dále označovaných jako FVE) jsme odvodili přibližný vztah mezi teplotou a výrobou FVE za předpokladu stejného slunečního příkonu.  

Z výpočtů nám vyplynulo, že oproti minulým létům jsme vlivem vyšších teplot „přišli“ zhruba o pět Gigawatthodin elektrické energie. Zdá se to jako velké číslo, ale vzhledem k tomu, že za slunečného červencového dne vyrobí FVE v naší republice něco přes 10 GWh, můžeme považovat vliv vyšší teploty končícího léta spíše za zanedbatelný, přibližně odpovídající polovině jedné denní výroby za slunečného počasí. Také je nutné vzít v úvahu, že horké léto bývá většinou i více slunečné, takže celkově se elektřiny za teplejšího (a tudíž převážně slunečného) počasí vyrobí z FVE více.

Jak naznačují satelitní měření, spodní troposféra se od června nezanedbatelně oteplila, jak ukazuje první obrázek, a to o více než jednu desetinu stupně Celsia. Podle údajů Meteorologické služby Spojeného království se ale anomálie průměrné teploty světového oceánu po určitém vzestupu v první polovině roku již druhý měsíc za sebou nepatrně snížila.

Jak bylo zmíněno v jednom z předchozích příspěvků, severní část Atlantského oceánu se v první polovině roku významně ochladila (vzhledem ke klimatickému normálu). Červencové hodnoty ukazují vzestup anomálie o dvě desetiny stupně Celsia, ale Atlantik zůstává nadále neobvykle chladný, tedy samozřejmě s ohledem na tuto ročné dobu. Protože platí základní poučka „teplá atmosféra + studený povrch oceánu = suché klima“, mohli bychom zde hledat příčinu probíhajícího sucha v převážné části Evropy včetně naší republiky. Nicméně tak jednoduché to není, pro naši oblast je důležitější charakter vzdušného proudění, který zatím srážkám příliš nepřál. Přičemž pro podzemní vody jsou důležitější hlavně zimní srážky, ideálně ve formě sněhu.

Sice se může zdát jako bláznovství, že je začátek srpna a my tu přinášíme jako novinku vyhodnocení počasí v červnu, ale taková je realita zpracování klimatických dat za větší oblasti. Každá národní meteorologická služba musí svá data zkontrolovat, a to většinou trvá 20-25 dní po skončení měsíce. Objem dat je totiž obrovský. Nyní se totiž měří nejčastěji v 10 minutovém kroku. Poté se teprve všechna data shromáždí za celou Evropu a počítají se z nich následující produkty. Proto je vždy vyhodnocení opožděné zhruba o měsíc.

Červen byl opět na většině území Evropy teplotně nadprůměrný. Pouze jih Španělska, sever Skandinávie a část Ruska byly teplotně podnormální. Dokonce na severu Skandinávie byl tento měsíc chladnější než květen, což nebývá obvyklé (velmi teplý květen vs. chladnější červen). Jinak ale byl červen mimořádně teplý a překonával rekordy. Například v Irsku byl nejteplejší od roku 1946 a byl zde naměřen historicky nejteplejší červnový den v Irsku a to 32°C. Rekordy padaly například i v Norsku, kde naměřily dokonce teplotu 33,8°C. Ve Švýcarsku to byl pro změnu 4 nejteplejší červen od roku 1864. I v České republice se řadil rozhodně k těm teplejším. Byl to pátý nejteplejší červen od roku 1961 a osmý od roku 1775. Nejteplejší červen byl v roce 2003 a druhý nejteplejší byl ten loňský.

Srážky jsou v červnu už většinou bouřkového charakteru, takže se výrazně od sebe liší i místa pár kilometrů od sebe. Celkově ale platí, že v červnu byly srážky podnormální hlavně v Německu, Beneluxu, Británii, Skandinávii a Pobaltí. To může být značný vliv na výrobu energie z hydroelektráren. Naopak nadprůměrné srážky byly zaznamenány na pobřeží Atlantiku a na Balkáně. Srážky v České republice byly spíše podnormální, ale výrazně se plošně lišily. Nejvíce pršelo v jižních Čechách, ve Slezsku a v Praze. Naopak východ Čech, jižní a střední Morava byly srážkově chudší.

Celkové sluneční záření, ktere je určujícím faktorem pro výrobu FVE, bylo nižší ve Španělsku a na Balkáně. Naopak nadprůměrné hodnoty vyrobené energie z FVE byly zaznamenány v Německu.

Pro doplnění uvádíme červnovou aktualizaci globální odchylky teploty od měsíčních průměrů, obě hlavní databáze, HadCRUT4 a Gistemp zaznamenaly oproti květnu pokles o 0,02, resp. 0,06 °C (viz obrázek pod textem). Pro tento rok se zatím globální teploty udržují na úrovni zhruba odpovídající roku 2014. Prozatímní údaje (např. z družic) ale naznačují, že červenec bude zase výš, možná až o jednu desetinu stupně Celsia.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php

http://www.chmi.cz

https://data.giss.nasa.gov/gistemp/

https://crudata.uea.ac.uk/cru/data/temperature/

Než začneme zmiňovat teplotu severního Atlantského oceánu, je potřeba uvést aktuální údaje vývoje globální teploty spodní troposféry. Od května nepozorujeme výraznější změnu, spodní troposféra se nám na celé planetě v průměru za měsíc pouze nepatrně oteplila, jak ukazuje první graf.

Co ale může být pro naše evropské končiny podstatnější, je výrazný pokles teploty povrchu severního Atlantiku podle údajů Centra klimatických předpovědí Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Jak ukazuje druhý graf, teplota nám poklesla od listopadu 2017 o více než jeden stupeň Celsia.

Musíme opět připomenout, že se jedná o tzv. anomálie, čili odchylky od dlouhodobého průměru; v absolutních číslech se nám severní Atlantik v létě samozřejmě otepluje, ale v červnu tohoto roku je téměř o tři čtvrtě stupně chladnější než je dlouhodobý červnový průměr. Je vhodné zdůraznit, že tak nízkou odchylku jsme tu neměli téměř čtvrt století.

Co to může znamenat pro vývoj podnebí v naší oblasti? Na jedné straně není dobře uvedený výkyv přeceňovat, křivka teplotních anomálií je dosti chaotická. Na straně druhé je nutné vidět systematičtější pokles teploty této části oceánu od roku 2010. Pro Evropu to může naznačovat, že dlouhodobější oceánský cyklus, zvaný Atlantská multidekádní oscilace přechází do chladné fáze. To má paradoxně vyšší dopady na severní Afriku, která je v subsaharské oblasti (v tzv. Sahelu) výrazně citlivá na období sucha, daleko výše než tolik omílaná Evropa. S oteplováním severního Atlantiku tam od doby katastrofálního sucha v 80. letech 20. století přibývalo srážek, zároveň tam i výrazně přibylo obyvatel, přičemž se tato oblast mj. i vlivem zvýšených koncentrací oxidu uhličitého začala více zelenat. Jak ukazuje např. práce Ch. Wanga (viz obrázek 2 této práce), chladnější severní Atlantik znamená pro tuto oblast vyšší pravděpodobnost výskytu sucha, což při výrazně vyšším počtu obyvatel představuje nezanedbatelný rizikový faktor.

V České republice patřil květen 2018 k historicky nejteplejším. Podobně tomu bylo i v Evropě. Teplota vzduchu byla na většině území Evropy silně nadprůměrná (levá polovina obrázku). Největší kladné odchylky od průměru byly ve střední, východní a severní Evropě. Ve středomořských státech byla teplota většinou blízko normálu a menší oblasti na jihu Španělska a Portugalska měly teplotu lehce podnormální.  To se projevilo i v počtu „horkých“ dní. Jelikož teploty vzduchu nejsou v Evropě konstantní, tak se nestanovuje pevná hodnota teploty, ale berou se teploty, které překročí 90 percentil. V Holandsku, severním Německu a jižní Skandinávii bylo těchto dnů okolo 20. To ukazuje, že teplotní anomálie byla silnější směrem do severních zeměpisných šířek.

Srážky už vykazovaly podstatně větší proměnlivost v rámci Evropy, ale i zde lze pozorovat prostorovou vazbu. Střední, východní a severní Evropa spíše trpěla nedostatkem srážek (obrázek 1 vpravo). Naopak západně a jižně od České republiky se častěji vyskytovaly bouřky, které byly místy dosti intenzivní. Podobná hranice vedla i v České republice, kdy na jihozápadě republiky byly srážky díky několika bouřkám průměrné či nadprůměrně, ale naopak ve zbytku republiky podprůměrné.

Ve Středomoří byly nadprůměrné srážky vítané, neboť loni v létě zde trpěli výraznějším suchem. Letos je zatím jaro (nejen květen) celkově výrazně deštivější.

Jako nejzajímavějším extrémem v Evropě v minulém měsíci byla silná bouřka dne 13. května. Ta zasáhla hlavně západní Evropu – konkrétně oblast od Amsterdamu po rakouské hranice. Tato bouřka způsobila značné škody díky přívalovým povodním. Například na několik hodin musela být zastavena dálnice A30 mezi Amsterdamem a Hannoverem. Stejně tak muselo být zavřeno letiště Kolín nad Rýnem/Bonn.

Zdroje:

http://surfobs.climate.copernicus.eu//stateoftheclimate/may2018.php

www.chmi.cz

Jak je na tomto blogu zvykem, publikujeme zde grafy i mapy teplotních odchylek podle aktualizovaných údajů ze světových databází. Tento týden byly v Goddardově ústavu vesmírných studií zveřejněny údaje za květen, podle kterých se nám planeta v souladu s družicovými odhady oproti dubnu trochu ochladila (ve srovnání s dlouhodobým průměrem), a to to o tři setiny stupně Celsia (viz červená křivka na prvním grafu, kde ještě chybí květnová data HadCRUT4). Obyvatelé Evropy i převážné části Severní Ameriky však zažívali velmi teplý květen s teplotní odchylkou až přes tři stupně, což ukazuje mapka na druhém obrázku. Neobvykle chladný květen zase pozorovali ve střední Asii a v západních částech Sibiře a na severovýchodě Kanady, kde ovšem mnoho lidí nežije.

Ačkoliv se nám to v situaci, kdy zažíváme ve střední Evropě velmi teplé jaro, příliš nezdá, družicová měření naznačují, že globální květnová teplotní odchylka spodní troposféry od dlouhodobého průměru se oproti předešlému měsíci snížila. Zatímco pozemní teplotní měření z dubna tohoto roku ukazovala nepříliš výrazné změny teploty (přesněji odchylky teploty oproti dlouhodobému průměru, zkráceně teplotní anomálie, viz první obrázek), a to oběma směry v závislosti na datovém centru, družicové odhady teploty spodní troposféry snížily v květnu teplotní anomálii oproti předchozímu měsíci o tři setiny stupně Celsia.

Stále trvá nesoulad mezi trendy družicových odhadů, dlouhodobý nárůst teploty je podle skupiny RSS stále významně vyšší než podle Univerzity v Alabamě (UAH), což je na grafu jasně patrné.

Dá se nicméně konstatovat, že od prozatímního vrcholu oteplení na začátku roku 2016, který byl ovlivněn především jevem El-Niño, se atmosféra i povrch oceánů v průměru stále ochlazuje, přinejmenším v krátkodobém časovém horizontu jednotek let. Musíme zároveň upozornit, že takového krátkodobé výkyvy (pod cca 10 let) nejsou v klimatologii považovány za příliš důležité.

Odhady průměrné globální teploty za květen budou k dispozici až v druhé polovině května, vývoj teploty povrchu moře snad již do týdne.

Na obrázcích máme vykreslený průběh teplot (červeně) po hodinách s odhadem klimatického průměru pro měsíc květen (zelená čárkovaná křivka, bez ohledu na denní chod), a to pro dvě meteorologické stanice, Praha-Libuš a Brno-Tuřany. Z grafů je patrné, že s výjimkou období mezi 15.-20. květnem jsme po většinu dní měli nadnormální teploty, což se odrazilo i v měsíčních průměrech, které byly pro obě stanice asi tři stupně nad dlouhodobým průměrem. Ačkoliv někde nám bouřky přinesly dostatek i nadbytek srážek, dlouhotrvající sucho bylo na většině území spíše jenom zmírněno. Hlavním problémem zůstává nedostatek vody ve většině vodních toků a nízký stav podzemních vod, a to především ve východní polovině republiky.

Příznivou zprávou je, že tzv. „zmrzlí muži“ se poněkud opozdili a obávané mrazíky nechali někde na horách nebo daleko na severu.

Podle Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) nám v dubnu oproti předchozímu měsíci stoupla teplota moře, a to o 0,054 °C. Je to sice malé číslo, ale v kontextu celkových změn průměrné povrchové teploty to není zanedbatelná změna, jak ukazuje první obrázek.

Naproti tomu družicové odhady teploty spodní troposféry, byť se v trendech nezanedbatelně odlišují, zhruba pokračují v ochlazovacím trendu od vrcholu posledního jevu El-Niño. Centrum RSS ukazuje na ochlazení za měsíc o téměř desetinu stupně Celsia, zatímco meziměsíční změna podle Univerzity v Alabamě (Huntsville, UAH) je nepodstatná (pokles o 0,03 °C). Viz druhý obrázek. Trochu to odporuje vnímání průběhu počasí ve střední Evropě, kde byl duben velmi teplý a suchý (viz obrázek zde), ale vypadá to, že extrémní sucho už bude v příštích dnech trochu zmírňované občasnými přeháňkami a bouřkami.

Tento příspěvek není pokusem o politickou analýzu, ale vyplynul z pohledu na teplotní anomálie dubna, spočítané v Goddardově ústavu pro vesmírné studie (NASA/GISS) a znázorněné na přiložené mapce. Zatímco nad Severní Amerikou kromě jejího západního pobřeží bylo v dubnu mimořádně chladno, zažívala střední Evropa extrémně teplé období. Srovnatelná teplotní anomálie byla pouze v oblasti severovýchodních oblastí Asie, na východní Sibiři, nicméně asi bychom se tam příliš neohřáli, protože průměrná dubnová teplota v sibiřské stanici Verchojansk byla téměř -7 °C, zatímco v Praze-Libuši 14 °C.

A jak to vypadá s vývojem průměrné globální teploty, přesněji teplotní odchylky? Oproti minulému měsíci je změna nepatrná, teplota byla o dvě setiny nižší, což ukazuje i červená křivka na druhém obrázku (modrá křivka je podle databáze HadCRUT4, která ještě nemá zpracované dubnové údaje). Zdá se, že pokles teploty od vrcholu jevu El Niño se zpomalil, nyní se teplota blízko zemského povrchu pohybuje zhruba na úrovni přelomu let 2014-2015.

Na posledním obrázku je ještě graf průběhu dubnové teploty po hodinách v Praze-Libuši s hrubým odhadem dlouhodobého průměru.

V minulých příspěvcích věnovaných globálním teplotám jsme se věnovali průměrné teplotě atmosféry blízké zemského povrchu (1,5 až 2 metry nad zemským povrchem), který zahrnoval jak klasické měření meteorologickými stanicemi na souši, tak měření teploty povrchu moře, které zahrnuje velké množství měření z různých zdrojů, od obchodních lodí po specializované bóje. Nyní se zaměříme pouze na teplotu povrchu světového oceánu.

Proč je měření teploty povrchu světových moří a oceánů tak důležité? Je to z důvodu velké tepelné kapacity vody; tepelná kapacita celé atmosféry je zhruba stejná, jako povrchová vrstva oceánu o mocnosti pouhých dvou až tří metrů (viz např. zde).

Z údajů zpracovaných britskou meteorologickou službou UK Met Office (Hadley Centre) si zobrazíme dva grafy; první zobrazuje celou časovou řadu od roku 1850, druhý je „zaostření“ na vývoj posledních deseti let. Stále trvají diskuse o kvalitě dat z období zhruba do poloviny minulého století, kdy se tato řada opírá o velmi různé údaje, např. o teplotě vtékané vody do chladičů lodních motorů, ale to zde nebudeme rozebírat.

Z prvního grafu, který je kvalitativně podobný grafu uvedeného ve zdejším příspěvku z 1. února 2018, je patrná celková oteplovací tendence, a to v první polovině 20. století a po jisté pauze od konce let sedmdesátých. Vzestup teplot prozatím vrcholil na přelomu let 2015-2016, což lépe ukazuje druhý graf. Z něho je patrné, že nejvyšší teplota oceánu se váže k vrcholu silného jevu El-Niño v lednu 2016, kdy naměřili kladnou odchylku 0,73 °C, přičemž od té doby nám teplota povrchu oceánů poklesla asi o tři desetiny stupně. Od prosince minulého roku pozorujeme určitý nárůst teploty, ale zatím se pohybujeme zhruba na úrovni, která byla běžná před pěti lety.

Tento článek je aktualizací příspěvku „Vývoj globální teploty – údaje za leden 2018“, publikovaný zde 2. března. K dnešnímu datu máme z databází HadCRUT4 a Gistemp data pouze do února včetně, ale můžeme se podívat již na družicové odhady za březen.

Na prvním obrázku jsou zmíněné teplotní řady HadCRUT4 a Gistemp. Zatímco řada HadCRUT4 ukazuje nadále sestupný trend, podle údajů Gistemp byla teplotní odchylka oproti normálu stejná jako v lednu.

Mapa geografického rozložení odchylek podle databáze Gistemp (druhý obrázek) ukazuje, že chladněji než obvykle bylo zejména v Kanadě, na severozápadě USA, ve střední a západní Evropě i na severozápadě Afriky. Chladnější byla také Antarktida. Relativně teplejší byla tradičně Arktida, ale také Sibiř, teplá místa (vzhledem k dlouhodobému průměru) byla také podél východního pobřeží USA (kde byl naopak výrazně mrazivější leden), na Blízkém a Středním východě a na některých místech severovýchodních částí Afriky.

Aktuálnější údaje nám ukazují zmíněné družicové odhady za březen, viz poslední graf. Ačkoliv se hodnoty odchylek stále navzájem liší, obě hodnoty za březen nám nepatrně stouply, takže lze očekávat, že přízemní hodnoty (které čekáme do cca 14 dní) ukáží za březen také spíše vyšší hodnoty než v únoru.

Jak už proběhlo některými médii, obyvatelé jižní Moravy, Slovenska a zřejmě i dalších končin jihovýchodní části Evropy mohli v pondělí pozorovat, že se na naše území ukládá saharský prach a písek, a to většinou s pomocí deště, který zmíněný prach vymýval z atmosféry. Mnohými svědky byli (zřejmě nepříliš nadšení) řidiči, zvláště na autech to bylo velmi nápadné. Nažloutlý povlak je na jaře a v létě často způsoben i pyly, ale tentokrát to byl zcela jistě právě saharský prach a jemný písek, což dokumentuje první video, animace obrázků geostacionární družice Meteosat 11 (MSG-4, radiometr SEVIRI), a to takové kombinace kanálů (a barev), která co nejlépe detekuje prašné bouře (na místech bez nadměrně husté oblačnosti, viz též příspěvek z 5. dubna tohoto roku). Připomeňme si, že větší koncentrace prachu v ovzduší jsou vyznačeny červeno-fialovou barvou, zatímco oblaka s horní hranicí tvořenou ledovými částicemi jsou červená a ostatní oblačnost je žlutá až oranžová, popř. až zelenkavá. Průsvitná ledová oblaka (Cirrus) jsou tmavě modrá až černá. Sahara, která se během dne rozpaluje, mění v tomto zobrazení barvu od ranní žlutavé po odpolední světle modrou. Prašné a písečné bouře nad Saharou, tak typické pro tuhle roční dobu, jsou na družici pozorovatelné už od 11. dubna, přičemž je patrné, jak prach v ovzduší cestuje (mimo jiné) přes Středozemní moře nad jižní a jihovýchodní Evropu, přičemž je ale částečně skrytý v (červených) mracích. Cestu saharského písku nad Evropu zobrazuje i druhé video stejného družicového produktu, ale transformovaného do Lambertova zobrazení a zaostřeného na střední a jižní Evropu. Třetí video je animace družicových obrázků v infračervené části spektra, doplněného údaji z „viditelného“ kanálu s vysokým rozlišením, který během dne ukazuje jemnější detaily. Průvodním jevem přísunu saharského prachu a jemného písku bývá mimo jiné i vysoká oblačnost, která je často abnormálně hustá a také někdy vykazuje na své horní hranici zvláštní zrnitou strukturu, což dokumentuje poslední obrázek, kde takovéto rysy vykazují oblaka nad Českou republikou nebo nad Baltem. Abnormálně velkou hustotu vysoké oblačnosti způsobuje zřejmě velmi vysoká koncentrace kondenzačních jader, přičemž vznik takto husté oblačnosti bývá numerickými modely atmosféry simulován a předpovídán nedostatečně. V současnosti je atmosférickým aerosolům věnována zvýšená pozornost, a to z důvodu lepšího odhadu klimatických změn, ale také pro potřeby spolehlivější operativní předpovědi oblačnosti a počasí obecně.

Poznámka: V třetím videu, které obsahuje animaci kombinace infračerveného a viditelného kanálu, jsou kolem půlnoci pozorovatelné podivné artefakty (záblesky), které jsou způsobeny částečným oslňováním radiometru družice Meteosat Sluncem, které se v tomto čase nachází blízko přímky spojující družici a střed Země.

Družicová data: EUMETSAT (METEOSAT 11, radiometr SEVIRI).

Kolem 25. března byl v oblasti severního pobřeží Černého moře, zejména pak v lyžařských střediscích na Kavkaze, pozorován žlutý až oranžový sníh, viz první video. Uvedené zabarvení bylo způsobeno přenosem prachu až ze Sahary, jak ukazuje druhé video, animace družice Meteosat 11 (MSG-4).  Družicové obrázky jsou pro většinu čtenářů či diváků v nepříliš tradičních barvách, jedná se o mírnou obměnu produktu Dust, který, jak tento název napovídá, slouží především k lepší identifikaci prachových bouří. Větší koncentrace prachu v ovzduší jsou vyznačeny červeno-fialovou barvou, zatímco oblaka s horní hranicí tvořenou ledovými částicemi jsou červená a ostatní oblačnost je jsou žlutá až oranžová. Všimněte si, jak se prach ze Sahary 21. března šířil jak nad jihovýchodní Balkán, Turecko a Černé moře, tak i k jihu nad západní Sahel. V noci z 24. na 25. březen vznikla nad jižním Alžírem další, tentokrát krátkodobější prachová bouře.

Tyto prachové bouře nad Saharou jsou nejčastěji pozorovány právě na jaře či na konci zimy a způsobují v této oblasti i na Blízkém a Středním východě dosti velké nepříjemnosti. Občas dosáhne prach i dále, jak ukázala tato situace, jednou za několik let se může takto obarvit sníh i na našich horách.

Atmosférické aerosoly, jak přirozené (což je zmíněný případ), tak antropogenní (vznikající lidskou činností), působí velmi významně na tvorbu oblačnosti. Tato oblast je předmětem intenzivního výzkumu, neboť právě aerosoly a s nimi spojená tvorba oblačnosti je zdrojem největších nejistot v projekcích budoucího vývoje podnebí.

Data: EUMETSAT

Není moc často, aby si to tlaková níže namířila přímo do střední Evropy. Tato meteorologická situace nastane v pátek 16. 3., jak m. ukazuje přiložená animace z naší verze matematického modelu atmosféry, který vychází ze čtvrteční noční analýzy (z termínu 00 UTC) . Animované obrázky ukazují simulovanou radarovou odrazivost a vyzařování zemského povrchu v infračervené části spektra, což je znázorněno šedou škálou, připomínající družicové obrázky. Protože při nízkých teplotách zemského povrchu je v infračervené oblasti obtížné rozeznat oblačnost, je (simulovaná) přítomnost oblaků zvýrazněna namodralým odstínem. Černé šipky ukazují vektor přízemního větru, přičemž jejich délka je přímo úměrná rychlosti.

Pro tuto povětrnostní situaci jsou typické četné srážky a zejména na severních pohraničních horách se postupně přidá i vydatnější sněžení. Po přechodu této cyklony k nám od severovýchodu pronikne velmi studený vzduch, víkend bude připomínat spíše únor nebo i leden.

V posledních dnech často v médiích slyšíme o výkyvech počasí a zdali je to vůbec normální. Jeden týden je téměř +20 °C a hned další víkend již -10 °C. Sice je již jak meteorologické, tak astronomické jaro, ale stále jsme na pomezí zimy a jara a toto období se vyznačuje značnou proměnlivostí. V březnu pravidelně klesají noční teploty pod bod mrazu, takže i současný stav v tomto nijak nevybočuje z obvyklých měřítek. Neobvyklé byly ale poslední dny tím, že na některých místech i v nižších polohách nevystoupala denní teplota nad bod mrazu, tedy byl tzv. „ledový den“. To už v březnu nebývá tak časté a opakuje se to většinou jednou za 2 až 4 roky. Do budoucna klimatické modely spíše předpokládají, že se bude prodlužovat tzv. vegetační sezona, tedy celkově se na počátku jara a konci zimy bude oteplovat, ale to neznamená, že tyto jevy vymizí. Právě naopak, pokud se bude nadále oteplovat, spíše stoupne jejich riziko pro vegetaci. Protože s vyšší pravděpodobností začnou dříve teplé epizody (dříve se nastartuje vegetace), tak vpád studeného vzduchu od severu či severovýchodu může páchat podstatně větší škody, což nastalo například před necelým rokem v dubnu 2017. Samozřejmě, tohle se nemusí opakovat každý rok, a přejme si, aby se to letos nezopakovalo.

Dosavadní vývoj teploty v březnu letošního roku ukazují grafy hodinových měření na pražském a brněnském letišti, ke kterým je zelenou čárkovanou čarou doplněn odhad průměrné denní teploty za období 1981-2010, který byl odvozen z veřejně dostupné klimatické databáze Goddardova institutu pro vesmírné studie.

Nadpis nenaznačuje, že se tato stránka stala hlásnou troubou ultrapravicového popíračství většinově přijímané teorie o probíhajícím globálním oteplování, ale je pouze konstatováním, že od doby vrcholu masivního efektu El-Niňo, který se projevuje krátkodobě (v klimatickém pojetí, tedy v časovém horizontu několika let), se již zhruba dva roky s určitým kolísáním klimatický systém Země ochlazuje. To dokumentují i poslední družicové odhady průměrné teploty spodní troposféry za únor, obě teplotní řady vykazují od ledna pokles o 0,06 °C. Což se sice zdá zanedbatelné, ale průměrné globální oteplování má mít hodnotu zhruba 0,02 °C za rok. Mezi klimatology je všeobecně přijímané, že k případné falsifikaci hypotézy člověkem zaviněného globálního oteplování je potřeba stagnace nebo pokles teploty trvající podstatně delší dobu, v klimatologii je toto krátkodobé kolísání považováno pouze za určitý „šum“, tzv. vnitřní variabilitu. I přes současný krátkodobý pokles teploty je klimatický systém pravděpodobně nejteplejší za nejméně několik století.

K podrobnostem o družicovém měření teploty spodní troposféry odkazujeme čtenáře na článek z 15. února.

Předpovědní modely ukazují, že zima ještě neřekla poslední slovo; nad severní Evropou a přilehlou oblastí se vytvořila oblast vysokého tlaku, která zablokovala typické západní proudění, které k nám v zimě přináší teplejší vzduch. Naopak, kolem zmíněné anticyklony se k nám bude dostávat velmi studený vzduch z oblasti severozápadního Ruska. Tento vývoj ilustruje následující animace z předpovědního modelu GFS americké národní povětrnostní služby, kde je barevným polem a bílými přerušovanými čarami znázorněna teplota ve výšce zhruba 1500 metrů nad mořem a černými křivkami tlak na hladinu moře. Velmi studený vzduch bude v příštích dnech proudit nad velkou část Evropy, přičemž se dostane tam, kde na tak studené počasí nejsou až tak zvyklí, zejména nad Německo, Francii a Velkou Británii.

Studené počasí bude nezvyklé také s ohledem na končící zimní období, neboť březen je z meteorologického hlediska již počítán mezi jarní měsíce, přestože začátek astronomického jara je až 20. března ráno. Hrubé porovnání naznačuje, že začátkem příštího týdne budou teploty o 15 až 20 stupňů nižší, než je průměr pro toto období.

Tyto východní situace končí často vývojem tlakové níže nad Středomořím a vydatným sněžením ve střední Evropě, ale zatím je situace na konci příštího týdne, kdy se již bude oteplovat, dosti nejasná.

Tento příspěvek navazuje na článek „Vývoj globální teploty do konce roku 2017 a výhled na další období“, publikovaný zde 1. února. S téměř měsíčním zpožděním publikovala skupina Climate Research Unit údaj odchylky globální teploty. Zatímco od prosince 2017 se tato veličina podle této databáze prakticky nezměnila (teplota poklesla o 0,037 °C), podle GISS byl pokles znatelnější, o 0,13 °C. Vývoj od roku 2008 ukazuje graf, ze kterého je patrné, že po (prozatímním) vrcholu oteplení před dvěma roky se globální teplota vrací zhruba na hodnoty let 2014-2015.

Podle mapy geografického rozdělení odchylek teploty podle GISS / GISTEMP vidíme, že nejteplejší oblasti (vůči dlouhodobému průměru) se v lednu nacházely hlavně na severní polokouli, zejména v Arktidě, tepleji bylo také v Evropě a na severozápadě Ruska a na severní části Sibiře, nadnormální teploty pozorovali na západě USA a Kanady, zatímco na východním pobřeží severoamerického kontinentu zaznamenali studenou anomálii. Výrazně studenější leden byl také ve střední Asii. Na jižní polokouli bylo hodně teplo v Austrálii a na Novém Zélandě.

Za týden budou již k dispozici první družicové odhady vývoje teploty za únor.

V minulém příspěvku jsme si ukázali aktuální vývoj přízemní teploty do konce minulého roku. Tyto teplotní analýzy se aktualizují každý měsíc, ale většinou se zpožděním několika týdnů. Další možností, jak změřit teploty atmosféry a její vývoj, je využití údajů z meteorologických družic. Používají se hodnoty ze satelitů z tzv. polární drahou, které létají blíže zemského povrchu. Na rozdíl od známějších geostacionárních družic je možné využít více spektrálních kanálů v tzv. mikrovlnném pásmu, z čehož se odhaduje teplotu různých vrstev atmosféry. Tento způsob měření teploty má velkou výhodu ve vysokém plošném pokrytí, zejména na místech, kde se nenacházejí meteorologické stanice, tj. nad oceány a nad neobydlenými oblastmi, nicméně může být také zatíženo různými chybami vyplývajícími např. ze stárnutí družicových přístrojů, nepřesně stanovených předpokladů či změn v dráze družic. Tato měření také špatně podchycují teploty v polárních oblastech u severního pólu jsou vynechány oblasti nad 80 ° severní šířky, na jihu se nevyhodnocuje převážná část antarktického kontinentu. Určitou výhodou je poměrně rychlé zpracování dat.

Odhady teplot z mikrovlnných družicových měření se zabývají dvě odborné skupiny, Remote Sensing Systems a Earth System Science Centre University of Alabama in Huntsville. Od obou projektů již máme data z ledna, která si teď zobrazíme.

Jedná se o odhady průměrné teploty spodní troposféry, tedy ve vrstvě od zemského povrchu do asi 6 km. Tato data potvrzují dlouhodobý oteplovací trend od začátku 80. let minulého století, přičemž jsou zde velmi znatelné vrcholy („píky“) kolem roku 1998 a 2016, kdy se vyskytly silné jevy El Niño, které krátkodobě zvedly průměrnou teplotu atmosféry téměř o jeden stupeň Celsia. Lépe je to vidět na druhém obrázku, který zobrazuje stejné hodnoty od roku 1997. Zatímco po roce 1998 klesla teplota po odeznění jevu El-Niño na téměř stejné hodnoty, pokles teploty po roce 2016 zatím tak výrazný nebyl, což je způsobeno kombinací více vlivů, pravděpodobně včetně dlouhodobého oteplovacího účinku zvýšených koncentrací skleníkových plynů. V minulém roce jsme pozorovali na podzim (zejména v říjnu) další přechodné zvýšení teploty, jejíž hodnota překonávala rekordy. Od vyvrcholení jevu El-Niño nicméně poklesla teplota spodní části troposféry za dva roky asi o půl stupně Celsia, což je zhruba v souladu i se staničními měřeními při zemi. Jak bylo naznačeno v předchozím příspěvku, je v příštích cca 10-15 letech vhodné počítat spíše se stagnací teplot, nelze vyloučit ani další (přechodné?) ochlazování, které může být způsobeno třeba i velkou sopečnou erupcí, podobné výbuchu vulkánu Pinatubo v roce 1991.

Zajímavé je, že teplotní řady se od roku 1998 od sebe stále více odlišují, což je způsobeno částečně rozdílným způsobem zpracování dat. To je v současné době předmětem určitého odborného sporu.

Jak je jistě všeobecně známo, podnebí se v posledních 100 letech oteplilo asi o 1 stupeň Celsia. Můžeme si to dokumentovat na aktuálním grafu (první obrázek), který zobrazuje vývoj globální průměrné teploty v blízkosti zemského povrchu od roku 1880, a to od dvou klimatologických středisek, Climate Research Unit / University of East Anglia (CRU) a Goddard Institute of Space Studies (GISS). Podle těchto středisek se jsou také částečně odvozena jména příslušných teplotních databází a řad: CRU udržuje a aktualizuje (mj.) databázi zvanou HadCRUT4, v GISS má teplotní databanku GISTEMP. Obě střediska v lednu publikovala kompletní data za rok 2017.

Samotné stanovení průměrné teploty v blízkosti zemského povrchu není jednoduché zejména z důvodu nerovnoměrného pokrytí zemského povrchu měřícími body (stanicemi). Významnou roli zde hrají oceány, kde se teplota stanovuje také s pomocí družic. Teplotní řada HadCRUt4 již počítá s teplotou oceánů, z řad GISTEMP použijeme řadu LOTI, což je zkratka pro „Land and Ocean Temperature Index“, čili opět řada globálních teplot zahrnující jak pevninu, tak oceány.

Zmíněný obrázek ukazuje, že vzestup teploty se děje poměrně nerovnoměrně; odhlédneme-li od krátkodobých meziročních fluktuací, tak teplota u zemského povrchu rostla od roku 1910 do počátku čtyřicátých let, poté stagnovala nebo dokonce i nepatrně klesala, a od konce sedmdesátých let opět rostla. Určité zpomalení nárůstu teploty bylo zaznamenáno od přelomu 20. a 21. století do roku 2014, což vedlo k poměrně živým až vyhraněným diskusím ohledně platnosti klimatických modelových scénářů, ale s nástupem velmi silného jevu El-Niño došlo kolem roku 2016 k výraznějšímu teplotnímu skoku; rok 2016 byl jednoznačně nejteplejším rokem za dobu přístrojového měření. Vidíme, že rok 2017 je již o něco málo chladnější.

Jev El-Niño spočívá v určité rekonfiguraci oceánské a atmosférické cirkulace v oblasti tropického Pacifiku a přilehlých oblastí, kdy dojde k zeslabení studeného Peruánského proudu a k méně intenzivnímu vynořování studených vod z hloubky oceánu, zatímco západní pobřeží severních částí Jižní Ameriky více ovlivňuje intenzivnější teplý tropický protiproud, což mj. způsobuje problémy tamnímu rybolovu, ale především výrazné oteplení jak povrchu oceánu, tak i atmosféry, kdy je přicházející sluneční záření méně absorbováno oceánem. Připomeňme si, že celá tepelná kapacita atmosféry je zhruba rovna tepelné kapacitě asi dvou až tří metrů povrchové vrstvy oceánů. Výrazné oteplení v tamní oblasti se tedy odráží i v celkovém vývoji průměrné teploty na Zemi, i když samozřejmě vliv tohoto jevu je ve větší vzdálenosti od pacifické oblasti slábne.

V roce 2017 se již efekt El-Niño neprojevoval (pouze na začátku roku došlo k jeho velmi slabé „napodobenině“), ale teplota zůstala navzdory určitému poklesu asi o jednu desetinu stupně Celsia ještě poměrně vysoká. Podle databáze GISTEMP se jedná o nejteplejší rok bez výrazného vlivu jevu El-Niño, zatímco pode konkurenční řady HadCRUT4 je to až druhý nejteplejší rok. Drobné rozdíly v teplotních řadách jsou způsobeny hlavně rozdílným přístupem k extrapolaci teplotních měření v polárních oblastech. zejména v Arktidě, která se podle většiny dostupných zdrojů oteplovala v posledních dekádách nejvíce, a to především v zimních měsících. Tak jako tak jsou rozdíly mezi roky 2015 a 2017 vzhledem k odhadované chybě měření a výpočtu průměrné globální teploty nepodstatné.

Pohled na měsíční hodnoty podle obou databází (druhý obrázek níže) ukazuje vliv jevu El-Niño ještě výrazněji; globální teplota, která kulminovala v lednu až únoru roku 2016, do konce minulého roku poklesla cca o 0,3 až 0,5 °C, nyní je zhruba na úrovni přelomu roků 2014-2015.

Tyto několikaleté fluktuace jsou v klimatologii považovány spíše za určitý „šum“, který může celkové dlouhodobé trendy (většinou větší než 20 let) ovlivnit pouze okrajově. Jak se tedy bude globální teplota vyvíjet v příštích letech? Známý klimatolog James Hansen odhaduje, že po teplotním skoku v posledních několika letech lze přes odhadovanou nerovnováhu radiační bilance Země způsobenou pravděpodobně částečně antropogenními vlivy očekávat zpomalení až zastavení dalšího nárůstu průměrné globální teploty. Je ovšem nutné zdůraznit, že se jedná o velmi shlazenou veličinu; denní a sezónní výkyvy teploty jsou až dvojřádově vyšší, přičemž tuto zimu severovýchod Spojených států a východní Kanada poznává, že i v éře globálního oteplování je nutné počítat s občasným nástupem brutálně mrazivého zimního počasí.

Na videu uvidíte 3D simulaci vývoje tlakové níže Friederike, která přinesla silný vítr do Německa, Polska i do severních oblastí České republiky, jak to "viděl" náš numerický model. V závěru simulace jsou proudnice, které ukazují víření tlakové níže i se vzestupnými proudy v její blízkosti.

Podívete se na ukázku modelové předpovědi oblačnosti a radarové odrazivosti.

V květnu 2017 jsme na novém linuxovém stroji zavedli vlastní výpočty numerického modelu předpovědi počasí, který nám bude pomáhat pro zlepšení našich predikcí. Jeho úkolem nebude konkurovat modelům velkých meteorologických center, ale jejich výstupy vhodně doplňovat.

Rychlý růst obsahu metanu v atmosféře v posledních dvou letech na aktuálních 1 830 ppb vědce překvapil. S odvoláním na zprávu Global Methane Budget o tom píše dnešní vydání deníku The Guardian. Tento plyn přitom podporuje tzv. skleníkový efekt zhruba 20x intenzivněji než oxid uhličitý. Kromě zemědělství a využívání fosilních paliv se zřejmě velké množství metanu uvolňuje při rozmrzání půdy v polárních oblastech.

Astronomická zima si ještě počká, ale ta meteorologická, začínající prvního prosince, již začíná ťukat na dveře. Známá „Kateřina“ na ledě nepřišla, což by mohlo znamenat konečně bílé vánoce. Ale serióznější předpovědi by měly být založeny na modernějších metodách než na starobylých pranostikách. Konec listopadu a začátek prosince je ve znamení značných výkyvů, zároveň zaznamenáváme anomálně mrazivé počasí ve značné části Asie, zatímco v oblasti severního pólu se koná zatím relativně teplá zima, provázená stále výrazně podnormálním rozsahem mořského ledu. Atmosféra nám po efektu El-Niño začíná vychládat, navíc zvýšený podíl severozápadního proudění v Evropě na začátku zimy by mohl znamenat nepatrný příslib chladnější zimy, která udělá radost jak příznivcům zimních sportů, tak třeba i provozovatelům tepláren. Možná to bude ale jenom příslib, atmosféricko-oceánický model NOAA nám totiž predikuje zimu teplou s teplotami v průměru kolem 2 °C nad normálem.

Podle tiskové zprávy Ministerstva zemědělství Spojených států odhalil letecký průzkum ve státě Kalifornie dalších cca 36 milionů mrtvých stromů, které padly za oběť mimořádnému suchu od předchozího průzkumu v květnu letošního roku. Celkový počet stromů, které zahynuly v důsledku sucha od roku 2010 tak překročil 102 milionů. Plocha lesů poškozených nebo zničených suchem a navazující kůrovcovou kalamitou zaujímá plochu 7,7 milionů akrů (tj. zhruba 3 miliony ha). Nejhůře byly postiženy porosty v pohoří Sierra Nevada. Sucho a vedra, která způsobila apokalyptické umírání stromů, trvají v Kalifornii již pět let. Letos v mnoha oblastech nepršelo už více než 90 dní.

Kvůli suchu zažila letos Kalifornie i rekordní množství lesních požárů. Při největším z nich muselo být evakuováno 80 000 lidí. Předpokládá se, že miliony dalších suchem oslabených stromů odumřou v následujících měsících a letech.

30 dní poté, co státy Evropské unie prohlásily, že budou ratifikovat Pařížskou dohodu o klimatu, nabyla tato dohoda 4. listopadu platnosti. Podmínka, že dohodu ratifikuje minimálně 55 stran dohody, které dohromady odpovídají minimálně za 55% světových emisí skleníkových plynů, tím byla splněna. Již předtím totiž oznámily ratifikaci Spojené státy a Čína. Další setkání smluvních stran Rámcové dohody o změně klimatu probíhá nyní v marockém Marrákeši. Na tomto setkání by již měla být projednána konkrétní opatření, která jednotlivé státy přijmou.

Podle předběžných údajů byl rok 2020 o téměř 2 stupně teplejší oproti dlouhodobému průměru, tedy přinejmenším z údajů dvou stanic, a to Praha-Libuš (observatoř) a Brno-Tuřany (letiště). Nejvíce se na kladné odchylce podepsaly teplé zimní měsíce, a to jak leden a únor, tak i prosinec, jak je vidět z grafů.

Ve třetím kvartále se ještě více zrychlil pokles spotřeby plynu, po očištění o vlivy počasí meziročně o 20 procent. A to díky odložení topné sezóny, ale zřejmě také kvůli ukončení nerentabilní činnosti některých firem. V posledních měsících se výrazněji propadá také spotřeba elektřiny a roste zájem o fotovoltaiku.

Spotřeba plynu v Česku ve třetím čtvrtletí po očištění o vliv počasí meziročně poklesla o 20 procent. „Velký vliv na to mělo odložení začátku topné sezóny v mnoha domácnostech i firmách, a to i přesto, že bylo letošní září chladnější o 1,4°C oproti minulému roku,“ uvádí Kamil Rajdl, analytik společnosti Amper Meteo.

Od začátku roku se spotřebovalo o 18,6 % méně plynu (včetně paroplynové elektrárny Počerady). Toto číslo z části ovlivňuje počasí, a proto je nutné ho očistit o jeho vliv. To nakonec znamená úsporu okolo 13,2 %. Z analýzy posledních měsíců vyplývá, že velikost úspor se postupně zvětšuje.

„Významný nárůst cen zemního plynu, ale také reálné riziko jeho nedostatku v příštím roce, spustily ve třetím čtvrtletí nevídanou vlnu zájmu o alternativní paliva, která by mohla nahradit zemní plyn. Zejména velkoodběratelé z řad velkých průmyslových podniků aktuálně řeší existenční potíže způsobené neúnosně vysokými – a na rozdíl od malých a středních podniků stále nezastropovanými – cenami energií. Pokles spotřeby zemního plynu tak může být způsoben nejen cílenými úspornými opatřeními, ale také ukončením výrob mnoha spotřebitelů, jejichž výrobky přestaly být rentabilní. Jsme přesvědčeni, že podpora velkých podniků na úrovni podpory malým a středním podnikům ze strany české vlády je nezbytnou pro zachování konkurenceschopnosti českého průmyslu a zaměstnanosti v ČR,“ upozorňuje předseda představenstva Amper Savings Martin Nádeníček.

Významně čísla ovlivnila také výroba elektrické energie v paroplynové elektrárně Počerady. V červenci spotřebovala tato elektrárna meziročně méně plynu, naopak v srpnu a září došlo k jejímu nárůstu. V srpnu se dokonce podílela na celkové spotřebě plynu z 13,7 %. Od začátku roku spotřebovala meziročně elektrárna Počerady o 34 % méně plynu.  Celkově se podílela na spotřebě plynu od začátku roku z 5 %.